„Když mi byly tři roky, stačilo najít cokoliv na kreslení, a pomaloval jsem stěny bytu svými malůvkami. Na střední škole jsem kreslil do sešitů postavy lidí,“ přiznal Özgür Turhan, kterého záliba v kreslení přivedla až na nejstarší a nejznámější tureckou univerzitu Mumar Sinan v Istanbulu.
„Nejdříve jsem studoval keramiku, potom mě ale zlákala sochařina, včetně počítačového umění,“ vysvětlil sochař.

Ještě na univerzitě uspořádal výstavu digitálního sochařství. Na ní se návštěvníci procházeli po dvou ostrovech přímo mezi sochami. Nikoli však osobně, ale prostřednictvím virtuální reality, pohybem počítačové myši.

Oblíbeným materiálem tureckého akademika je mramor. Občas pracuje i se dřevem, obvykle z kaštanů nebo pinií.

„U nás je poměrně hodně parků a lesů, ale jsou poničené, protože se dost staví,“ složil poklonu vzrostlým stromům ve Smetanových sadech, pod kterými už stačil pochytit několik českých slovíček, jež dokáže velmi dobře vyslovit.

Kromě skulptur vystavených v galeriích v Bulharsku, Azerbajdžánu a Turecku, v Instanbulu i v soukromých zahradách, tvoří Özgür Turhan ze dřeva i docela prozaické věci. Kuchyni bytu, ve kterém už jedenáct let žije se svou přítelkyní, vybavil vlastnoručně vyrobenými poličkami.

U soch jej však baví kouzlo abstrakce. Konkrétní postavu jako základ sochy si přetvoří podle vlastní fantazie do abstraktní figury. A pokud se chce od práce odreagovat, zahraje si na kytaru nebo na saz či ud, což jsou strunné nástroje typické pro Turecko. Repertoár přebírá z lidovek či rocku, a případně ještě trénuje bojové umění kung – fu.