Sochařinu má David Kochavi v genech. Dvaapadesátiletý účastník 6. ročníku Mezinárodního sochařského sympozia z Izraele odkoukal základy práce se dřevem od své matky. Ta byla současně malířkou, sestra zase studovala teorii umění a nyní přednáší na univerzitě.

„Odmalička jsem hodně kreslil. Prvním materiálem, do kterého jsem začal vyřezávat, byla pecka z avokáda,“ prozradil izraelský sochař, který do pecek jižního ovoce vyřezával portréty nebo z nich vyráběl miniatury lodí či bot.

Do řezbářství se pustil ve chvíli, kdy se naučil držet nůž a dlátko. V sedmi letech poprvé okusil, jak ostré nástroje sochařů mohou být. „Chtěl jsem vyměnit ostří jednoho dláta, protože bylo tupé. Náhradní jsem měl připravená na zemi ve stojánku. V tu chvíli jsem na to ale zapomněl a klekl jsem si přímo na ně. Dodnes mám na noze jizvy ve tvaru písmen v a u a také malou pomlčku,“ zavzpomínal na poranění z dětství David Kochavi.

V současné době už s dlátem skoro nepracuje. Ne, že by na tento nástroj zanevřel. Spíš nedělá sochy, kde by bylo tolik detailů.

Oblíbenými materiály usměvavého sochaře jsou dřevo, kámen a z kovů ocel. Z nich tvoří jak figurativní sochy tak abstraktní. Někdy se navzájem prolínají. Záleží totiž na materiálu, jakým směrem se umělcova fantazie ubírá.

Nejvyšší sochou, kterou David Kochavi vytvořil, je čtyři a půl metrový kovový kaktus tzabar. „Tzabar je po staletí velkým symbolem Izraele. Navenek má ostny, ale vevnitř je sladký a dobrý,“ objasnil.

David Kochavi žije v malém městečku, podle jeho slov spíš větší vesnici Kfar –Yona. Vystudoval Art College v Beit – Berl, kde posledních deset let i vyučoval. Menší dřevěné sochy má v galeriích v Izraeli a ve Francii.

Právě ve Francii stvořil izraelský sochař neobvyklou věc. „Byl jsem tam před měsícem na sympoziu. Sochař z Číny měl po celou dobu spoustu obtíží, tak jsem mu, když už jsem byl se svou prací hotov, pomáhal. Odpad z jeho sochy – kovové špony jsem sesbíral a sestavil z nich jeho portrét. Ten jsem potom věnoval organizátorům,“ prozradil David Kochavi.