Romane, všiml jsem si, že pláž U Vrbiček je vaším častým místem pro vystupování?
Je to tak. Hrajeme tu v rámci Léta U Vrbiček 2010 přibližně každých čtrnáct dní a můžu říct, že se sem vždy rádi vracíme. Publikum je zde hodně různorodé, vždyť tu naše písničky poslouchají dohromady rodiny s dětmi, zamilované páry na procházce, cyklisté na výletě, chataři a další. Doufám, že po ozdravění přehrady, návštěvníků přehrady ještě přibude a její okolí opět ožije tím správným cvrkotem.
Jaký repertoár posluchačům nabízíte?
Snažíme se hrát pro všechny generace. Náš záběr je tedy velice široký. Každý z nás prošel již několika skupinami a máme díky tomu zkušenosti jak s bigbeatem, tak třeba i jazzem nebo dokonce i posádkovou hudbou. Všichni si tak u poslechu našich písniček přijdou na své. Prostě hrajeme vše, od evergreenů Petra Nováka, Karla Hály nebo Helenky Vondráčkové až po hity od skupiny Kabát.
Kolik písniček zvládnete za odpoledne a podvečer na přehradě odehrát?
V několika sériích tak dohromady kolem sedmdesáti.
A co dětské publikum. Pamatujete i na něj?
Samozřejmě. Vždyť se jich tu na pláži pohybuje spousta a patří mezi nejnadšenější posluchače a tanečníky. Hrajeme pro ně třeba písničky Dády Patrasové nebo oblíbené songy od skupiny Maxim Turbulence. Takový hit jako Jede, jede mašinka je vždycky dokáže hodně potěšit.
Všiml jsem si, že při uvádění písniček na podiu vzpomínáte na své přátele a známe z hudební branže, kteří už nejsou mezi námi.
Ano. Často je zdravím do muzikantského nebe a aspoň tímto způsobem udržuji památku na ně živou. Hodně mezi jinými vzpomínám třeba na Pavla Nováka, Petra Nováka nebo mého kamaráda Mirka Čecha ze skupiny Keks. Nově potom na nedávno zesnulého Petra Muka. (rok)
