Od šesti let hrál na klavír na Základní umělecké škole Vladimíra Ambrose v Prostějově. close Varhaník Ondřej Mucha zoom_in

„Moje babička hrávala na klavír u Vladimíra Ambrose a já jsem to po ní zdědil. Když jsem slyšel varhany v kostele, už odmalička mě ten nástroj zvukově velice oslovoval. Můj dědeček se znal s profesorem Karlem Bezdíčkem, který byl ředitelem kůru a varhaníkem v chrámu Povýšení sv. Kříže, a vzal mě k němu na kůr, abych se na varhany podíval. Já jsem se do toho nástroje zamiloval na první pohled. To mi bylo šest let," vzpomíná na svoje začátky.

Pořád pokračoval ve hře na klavír a na varhany začal hrát až v deváté třídě.

„Chodil jsem k paní učitelce Ludmile Dittmannové, která se v chrámu Povýšení sv. Kříže stala nástupkyní profesora Karla Bezdíčka. Vždy jsem chtěl jít na konzervatoř, to byl můj sen, a tím, že jsem hrál pouze na klavír, jsem chtěl jít studovat klavír. Ale když jsem byl v deváté třídě, otevřela se na Základní umělecké škole Vladimíra Ambrose možnost studia hry na varhany, a tak jsem začal. Bylo to rozhodnutí na první moment," usmívá se liturgický a koncertní varhaník.

Učaroval mu vzhled i zvuk varhan

Na varhanách ho lákal nejen jejich vzhled, ale především zvuk.

„Pohled na hrací stůl, kde byla spousta tlačítek a rejstříků, byl pro mě v šesti letech ohromující. Byla to taková velká hračka. Ale nejvíc mě oslovil zvuk, protože varhany mají velké množství zvukových barev," vysvětluje Ondřej Mucha, který studoval na Konzervatoři Evangelické Akademie v Kroměříži, na Univerzitě v Hradci Králové a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

Nejtěžší při hraní na varhany je synchronizace rukou a nohou.

„Každá ruka, každá noha hraje něco jiného. U varhan musí člověk konkrétní zvuk pomocí jednoho či více rejstříků a najít tu správnou barvu, aby skladba vynikla," vysvětluje Ondřej Mucha, který trénuje doma na vlastních varhanách

. „Jsou to malé varhany, které byly postaveny v Německu v osmdesátých letech dvacátého století a více jak dvacet let stály v jednom komorním sále v Holandsku. Náhodou jsem objevil inzerát, že se prodávají, tak jsem ihned zareagoval," přibližuje Ondřej Mucha a dodává, že pořízení varhan stojí od desítek až po stovky tisíc korun. close Varhaník Ondřej Mucha zoom_in

Cvičí několik hodin denně

Denně cvičí čtyři až pět hodin.

„Trénuji každý den a zatím se mi nestalo, že by se mi nechtělo. Někdy cvičím pět hodin, někdy hodinu, záleží, jak mi to jde. Také mám dny, kdy je to horší, ale pak vím, že to nemá cenu tlačit, to říkám i svým studentům, protože každá skladba má svůj čas. Některá je hotová za měsíc, některá za tři týdny, jiná za dva měsíce. Nejdéle jsem trénoval skladby Maxe Regera, to bylo zhruba tři měsíce. Člověk si musí najít k autorovi vztah. Někdy se mi stalo, že jsem si vzal skladbu, ale moc mi nešla. Sice jsem ji nacvičil, zahrál, ale neměl jsem k ní vztah," vysvětluje varhaník, pro kterého je jeho práce zároveň velkým koníčkem.

Učil na Biskupském gymnáziu v Hradci Králové, kde nyní ještě vede jednoho studenta, a paralelně byl varhaníkem katedrály sv. Ducha. V současnosti působí na Základní umělecké škole v Plumlově a na Cyrilometodějském gymnáziu, kde vede kurzy pro liturgické varhaníky.

Dosáhnout na pedály

„Kdy začít s výukou hry na varhany, je otázka, na kterou jsou různé názory. Někteří vyžadují absolutorium prvního cyklu hry na klavír, ale dle mého názoru je u každého začínajícího žáka na prvním místě fyzický předpoklad. To znamená, aby dosáhl na pedály. Na základě své desetileté pedagogické praxe mám však ověřeno, že toto „dogma" nemusí být podmínkou. Proto ke studiu přijímám žáky, kteří výše uvedené fyzické předpoklady mají. Na prvním místě je však nejdůležitější zájem ze strany žáka," říká Ondřej Mucha.

„Když jsem učil na Základní umělecké škole v Hradci Králové, do varhanního oddělení dělal přijímací zkoušky student gymnázia. Jeho tehdejší výkon tenkrát nebyl nic moc a bylo vidět, že s klavírem tak trochu zápasí, ale poznal jsem, že má hudební potenciál. Říkal jsem si, v tom žákovi něco je, ale že klavír není nástroj, kterému by se měl věnovat. Navrhl jsem ho komisi k přijetí. Varhany u mě studoval pět let a úspěšně složil přijímací zkoušky ze hry na varhany na Akademii muzických umění v Praze. Není to o tom, jak dlouho člověk hraje, ale jaký má k tomu vztah. On věděl, že chce být muzikantem a varhaníkem," říká Ondřej Mucha, který je liturgickým varhaníkem, ale také pořádá varhanní koncerty.

„První koncert jsem měl před deseti lety, kdy jsem zahrál svůj maturitní program v kostele u Milosrdných bratří. A vznikla i myšlenka pořádat pravidelné koncerty. Jako liturgický varhaník jsem poprvé hrál při mši v Kostele svatého Petra a Pavla, kde hrávám i dodnes, pak jsem začal hrávat u Povýšení svatého Kříže a od roku 2003 jsem varhaníkem klášterního kostela Milosrdných bratří," vyjmenovává Ondřej Mucha a dodává, že počet varhaníků rok od roku roste.

„Dříve byl o varhany zájem, ale doba tomu moc nepřála, protože varhany byly vnímány jako liturgický nástroj a tolik možností, jako je dnes, nebylo. V současnosti počet varhaníků stále přibývá," říká a doplňuje, že v zahraničí je situace jiná než u nás.

„V zahraničí se kultura oceňuje trošičku víc než u nás. V Čechách bývá na koncertech okolo sto posluchačů. Když jsem hrál na různých festivalech v zahraničí, přišlo do katedrály více jak pět set lidí. Souvisí to jednak s tím, jak je země věřící, ale také jaký má vztah ke kultuře. V Čechách je jeden nástroj z deseti plně funkční, zbytek je dost neudržovaný, v zahraničí jsou nástroje vyladěné a opravené. I města k tomu mají jiný vztah. Církev sama nemá prostředky na to, aby mohla varhany udržovat v dobrém stavu, ale věřím tomu, že když se spojí církev s městem, tak se dají tvořit zajímavé hudební projekty," míní Ondřej Mucha.

Podzimní koncerty

Podle jeho slov je důležitý i výběr skladeb na koncert.

„Nejznámější je Bachova Toccata a fuga d moll, kterou uvidíte na každém plakátu. Před několika lety se mi stalo, že když jsem hrál na jedné kulturní akci, měl jsem sestavit program. Do programu jsem zařadil od Bacha Preludium Es dur a paní pořadatelka se na mě zděšeně podívala a řekla: Co je to za skladbu? Bach přece napsal Toccatu a fugu d moll," vzpomíná hudebník, který nyní připravuje cyklus podzimních koncertů z díla J. S. Bacha.

„Bude se konat na Vánoce v Prostějově, v jednání je například Litomyšl, Hradec Králové, Slovensko a další. Představím nejen varhanní skladby, ale i skladby na cembalo," říká Ondřej Mucha, jehož snem je uspořádat v Prostějově mezinárodní varhanní festival.

„Jedna paní mi říkala, že v šedesátých a sedmdesátých letech se v Prostějově dělaly varhanní koncerty, na kterých hrály nejvýznamnější osobnosti české varhanní školy, jako byl. Jiří Reinberger, Josef Černocký, Vratislav Bělský a další. Lidé si na koncertě ani neměli kam sednout. To byl pro mě impuls v Prostějově něco vytvořit a můj maturitní koncert v roce 2005 byl takový start. Bylo na něm třicet lidí, ale dnes jich chodí kolem dvě stě až dvě stě padesáti. Myslím, že Prostějov na to má potenciál," uzavírá Ondřej Mucha.