Od premiéry filmu Svět podle Daliborka uplynul už nějaký ten čas. Jak se vám od té doby změnil život?
Upřímně bych se nejradši na veřejnosti ani neukazovala. Bylo to strašné, když jsem ve filmu viděla ty nesmysly. Už jen ta scéna, kdy chodím Daliborovi do koupelny. Nikdy tam nechodím, on si vždy zamyká. Ale je toho hodně a teď si na všechny ty nesmysly nevzpomenu.

Takže chcete říci, že se podle vás nejedná o dokument, ale hraný film?
Když se to natáčelo, tak všem známým a kamarádkám jsem říkala, že se jedná o normální hraný film. Nejdřív jsme podepsali smlouvu, kde se o žádném dokumentu nepsalo. Pak, když jsme natáčeli v parku, tak Dalibor zaslechl režiséra říkat, že se jedná o dokument. Začalo nám to být divné, proto také pak donesl papír, kde bylo jasně napsáno, že se jedná o hraný film.

Vít Klusák říkal, že byla i kvůli hádce zavolána policie. Co je na tom pravdy?
To je také nesmysl. Maximálně u nás zvonila sousedka, protože štáb dělal pozdě v noci při balení svých věcí dost hluku. My jsme ani nezaznamenali, že by někdo někdy od policie přijel. Nám bylo pak řečeno, že údajně přijeli a že to řeší ve vchodě Klusákova asistentka. Ale nic o tom nevíme.