„Přijeli jsme, abychom z Prostějova vyždímali co nejvíc pětikorun. Věříme, že uspějeme. Slyšeli jsme totiž, že se tu ilegálně razí,“ naznačil s nadsázkou sobě vlastní záměr skupiny její zpěvák, kytarista a fenomenální textař Radek Pastrňák.
Před několika lety vyprodávala ostravská kapela velké sportovní haly, nyní si užívá návrat do malých klubů. „Všechno je menší, a to nám naprosto vyhovuje. Jenom lidé se jaksi zvětšili,“ zavtipkoval Pastrňák. „Asi to bude tím, že k nim teď z pódia máme blíž,“ vysvětlil vzápětí.
Diváci se nerozpakovali a tak se utěšeně plnila nejen kasička, kterou střežil andělíček z kostela v Ostravě Svinově, ale i přání prostějovských fanoušků. Ti se projevovali jako skuteční fajnšmekři a nevybírali si pouze notoricky známé a zlidovělé hity jako František, nebo Mám jednu ruku dlouhou, ale i méně „provařené“ skladby.
„Už si nepamatuju slova. Vy nám teda pěkně dáváte,“ kroutil hlavou Pastrňák během koncertu, když musel listovat ve sborníku písňových textů, které sám kdysi napsal. „Podobné věci jako v Prostějově jsme určitě nikde jinde nehráli,“ dodal frontman skupiny Buty.
Samotný koncert byl zakončen netradičním ztvárněním hymny v podání ostravských smíšků a především dlouhoneutuchajícím skandovaným aplausem prostějovského publika.
