Kliknutím zvětšíteK rozmnožování nepotřebuje partnera, své dokonalé kopie dokáže vytvářet sama. Právě tento speciální způsob klonování je podle vědců z University of Wisconsin-Madison tajemstvím rychlého šíření nebezpečné muchomůrky zelené po Severní Americe.
Způsob množení kalifornské verze jedovatého organismu odborníky překvapil, tradičně se totiž houby ve volné přírodě rozmnožují bisexuálně. Muchomůrky teď ale podle expertů obcházejí dosud známé genetické postupy pro standardní rozmnožování, na které je potřeba dvou jedinců. Přirozené je, že podzemní struktury dvou jedinců splynou a vytvoří nadzemní houbu obsahující genetický materiál dvou rodičovských hub.
Pět nejjedovatějších hub v ČR:
Invazivní muchomůrce stačí, aby výtrus houby dopadl na zdravý povrch, kde vyklíčí a začne plodit. „Houba je jak jednopohlavní, tak i oboupohlavní, což odhaluje dosud netušenou reprodukční flexibilitu v přirozené populaci muchomůrek zelených,“ vysvětlují samoplození vědci ve studii.
Množí se už 30 let
Odborníci na specifickou rozmnožovací strategii přišli díky analýze genomu 86 hub sbíraných v Kalifornii od roku 1993 a v Evropě od roku 1978. Nepohlavně se tato invazivní houba rozmnožovala 17 až 30 let. „Různorodé reprodukční strategie invazních muchomůrek zelených pravděpodobně usnadňují jejich rychlé šíření a odhalují hlubokou podobnost mezi invazemi rostlin, živočichů a hub,“ napsali vědci podle deníku The Indepedent ve studii zveřejněné na serveru bioRxiv.
Invaze nebezpečných smrtelných hub v Kalifornii je až nápadně podobná apokalypse „zombie“ hub známých ze seriálu vysílaném na HBO The Last Of Us. Druh houby dokáže v seriálu infikovat lidi, převzít kontrolu nad jejich myslí a proměnit je v nemrtvá monstra. Autoři The Last of Us se přitom inspirovali reálnou houbou s názvem Housenec, která dokáže infikovat mravence.
Mravenec napadený zombie houbou ophiocordyceps unilateralis zakousnutý do listu
Po odhalení specifické reprodukční strategie muchomůrek zelených se vědci chtějí zaměřit na další otázky spojené s touto jedovatou houbou. Vzorky odebrané v New Jersey a New Yorku nevykazovaly žádné známky asexuální reprodukce, což podle vědců naznačuje, že se houby nepohlavně rozmnožují jen v určitých časech a určitých prostředích.
Záhadou také je, zda tuto schopnost mohou využívat všechny invazivní houby.
Selhání jater a smrt
Muchomůrka zelená, vědecky známá jako Amanita phalloides, je jednou z nejjedovatějších hub na světě. Ve skutečnosti může za více než 90 procent úmrtí způsobených houbami po celém světě. Jen v roce 2016 bylo houbě připsáno čtrnáct případů otravy u lidí. V USA jich je obvykle několik ročně. Amatoxiny, které obsahuje, přežijí dokonce i vaření, sušení a mražení.
Člověka by mohlo zabít snězení pouhé poloviny houby. Portál LiveScience píše, že se její smrtící účinky dostaví do 72 hodin po pozření sousta. Toxiny poškozují jaterní a ledvinovou tkáň, po snězení tak může dojít až k selhání jater následovaným selháním orgánů a smrtí. Paradoxní je, že se o této invazivní houbě říká, že má příjemnou chuť.
V dospělosti se muchomůrka zelená dá obvykle poznat podle širokého, bělavého až nazelenalého klobouku, který měří několik centimetrů na výšku i na šířku. V Evropě A. phalloides přežívá tak, že vytváří symbiotický vztah se stromy, kdy odebírá esenciální cukry z kořenů výměnou za to, že jim pomáhá najít vodu a živiny.
Muchomůrka zelená pochází původně ze severní Evropy, do Severní Ameriky byla zavlečena v 19. století, a to v podobě spor plísní na sazenicích evropských stromů. Z kořenů okrasného dubu se pak dostala až k borovicím, břízám nebo smrkům.
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
