Astronomové objevili unikátní asteroid. Provází ho velmi vzácný úkaz

Kromě svého skupenství se od sebe asteroidy a komety liší i svými oběžnými drahami ve sluneční soustavě. Komety většinou mají v naší sluneční soustavě dlouhé parabolické či hyperbolické dráhy, zatímco oběžné dráhy asteroidů se ve sluneční soustavě podobají planetárním.

Přijde doba ledová? Nadchází sluneční minimum, lidé se bojí "apokalypsy"

Nově objevený asteroid s názvem 2019 LD2 je opravdu výjimečný. "Jde o asteroid takového druhu, jaký jsme ještě nikdy předtím neviděli," uvádí odborný web Science Alert. 

Jeho oběžná dráha se podobá asteroidu, ale má také "ocas" jako kometa. To je úkaz, který je vzácný, ale nikoli neznámý - asteroidy, jež se projevují částečně jako komety (včetně zbavování se plynů a rozpouštějícího se ledu), označují astronomové jako aktivní asteroidy. Není to tedy hlavní věc, díky níž je 2019 LD2 tak výjimečný.

Vzešel z Jupiterových trojánů, ale liší se od nich

Těleso také sdílí svou oběžnou dráhu s planetou Jupiter v roji asteroidů známém jako Jupiterovi trojáni. To jsou tisíce planetek, obíhajících po stejné dráze jako planeta Jupiter a pojmenovávaných podle hrdinů Trojské války. Právě astronomové sledující tento roj poprvé zaznamenali, že nový asteroid chrlí plyn jako kometa.

2019 LD2 upoutal jejich pozornost poprvé začátkem loňského června, když systém Atlas Havajské univerzity (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System, tedy systém upozorňující na kolizi asteroidu se Zemí) zaznamenal slabý signál, jenž se jevil jako nový asteroid ve skupině trojánů.

Rychle následovala další pozorování. Dnes 10. června si astronomové využívající systém Atlas všimli, že se těleso chová zdánlivě jako kometa. Totéž zjistili ve dnech 11. a 13. června astronomové z observatoře Las Cumbres. A v červenci 2019 se na nových snímcích z Atlasu ukázal přesvědčivý důkaz - sice slabý, ale byl tam, a byl to ocas připomínající kometu.

Byla objevena další planeta podobná Zemi. Rok na ní trvá zhruba 617 dnů

Další pozorování Atlasu musela být pozastavena, protože se roj Jupiterových trojánů dostal za Slunce, kde nejsou ze Země vidět. Nedávno se však opět vrátil a minulý měsíc se na něj mohli astronomové zaměřit znovu.

Objekt 2019 LD2 tam stále byl, stále se chlubil svou vlečkou jako nějaká vesmírná nevěsta, ale jeho neobvyklá oběžná dráha dovedla astronomy k úvahám, jaké procesy asi pohánějí toto jedinečné, plynu se zbavující těleso.

Jupiter jako síť zachytávající asteroidy

Mezi Jupiterovými trojány jsou tisíce asteroidů rozdělené do dvou odlišných skupin. Jedna skupina trojánů obíhá před Jupiterem (zde se nachází i 2019 LD2), další po trasách za ním, se středem v Lagrangeově bodě neboli libračním centru - tedy v místě, v němž se vyrovnává gravitační působení centrálního a obíhajícího tělesa, v tomto případě Jupiteru a Slunce. Toto místo tak vytváří malou oblast gravitační stability.

Langrangeovy body, generované vzájemným ovlivňováním gravitace Země, Slunce a Měsíce jsou velmi užitečné pro vesmírné dalekohledy a pro přenos satelitních signálů, ale Jupiter navíc poskytuje v nitru sluneční soustavy tu službu, že působí jako síť, která zachytává kamenná vesmírná tělesa a zabraňuje jim létat si jen tak a rozbíjet se o jiné planety.

Vesmírná přetlačovaná. Astronomy děsí vzrůstající počet satelitů na oběžné dráze

Předpokládá se, že Jupiterovy trojány "pochytal" asi před čtyřmi miliardami let, tedy v době, kdy podle předpokladů migrovaly planety současné sluneční soustavy na svá současná místa. Pokud tomu tak skutečně je a trojáni opravdu tak dlouho sdílejí prostor kolem Jupiteru, měl by se jakýkoli led, který mohli mít na svém povrchu, už dávno odpařit. 

Jenže, co když je led uvnitř asteroidů?

Zřejmě narazil, odštípl se a ukázal, co skrývá

"Po celá desetiletí jsme byli přesvědčeni, že trojáni by měli mít pod povrchem velké množství ledu, ale nikdy jsme pro to neměli žádné důkazy. Až Atlas nám nyní ukázal, že tyto předpovědi mohly být správné," řekl serveru Science Alert astronom Alan Fitzsimmons z Královské univerzity v irském Belfastu. 

Mezihvězdná kometa odhalila další tajemství: vědci tuší, kde a jak vznikla

Podle úvah astronomů se mohlo těleso 2019 LD2 před nedávnem střetnout s nějakým jiným vesmírným kamenným objektem. Náraz při srážce mohl "odštípnout" dostatečně velký kus povrchu na to, aby se uvězněný led dostal ven a začal se odpařovat.

Další možnou teorií je, že Jupiter "polapil" 2019 LD2 teprve nedávno (v kosmických měřítcích) a že k němu tento asteroid putoval ze vzdálenějšího místa ve sluneční soustavě, kde je dost chladno na to, aby se na něm led udržel.

Jupiterovi trojáni představují pro astronomy složitý studijní oříšek, ale tento vesmírný "podivín" za bližší prozkoumání stál. Astronomové proto loni v prosinci zažádali o možnost zaměřit na něj Spitzerův vesmírný dalekohled.

Astronomové jásají: našli systém šesti planet v téměř vzorné harmonii

"Protože jde o první těleso svého druhu, bude detekce jeho plynů nesmírně vzrušující. Poprvé se v nestálém systému trojánů zaměříme na jednoho z nich. Může to ovlivnit modelování vývoje sluneční soustavy, v němž se počítá i se zachytáváním trojánů plynovými giganty," uvedli autoři tohoto projektu. "V každém případě, ať už těkavé plyny zaznamenáme nebo ne, počítáme s velkým dopadem výsledků výzkumu, protože nám umožní charakterizovat mechanismus, jaký toto nové těleso pohání."

Spitzerův dalekohled bohužel dosloužil 30. ledna 2020, kdy se americká vesmírná agentura NASA rozhodla jeho misi ukončit, ale jiná pozorování z letošního dubna označují těleso 2019 LD2 za velmi zajímavé. NASA se navíc chystá vypustit kosmickou loď Lucy, která by měla v příštím roce zamířit právě k trojánům. Potrvá sice několik let, než se tam dostane, a 2019 L2 neměla původně v plánu, ale třeba se jí podaří pár jeho snímků přece jen zachytit. Pak je šance, že se o tomto záhadném asteroidu dozvíme víc.