Kliknutím zvětšíteV současnosti se nacházíme ve slunečním cyklu 24. Tento cyklus, nazývaný také cyklus slunečních skvrn nebo Schwabe-Wolfův cyklus podle jména svého objevitele, německého hvězdáře Heinricha Schwabeho, představuje cyklus jedenáctileté aktivity Slunce spojený s fungováním magnetického pole Slunce a otáčením sluneční magnetické polarity.
Vstupujeme do slunečního minima
Kdy přesně nastane další sluneční či solární minimum, přesně nevíme, ale můžeme to obecně odhadnout. V roce 2017 předpověděl americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), že další sluneční minimum se očekává v letech 2019-2020. Loni v prosinci tuto předpověď zúžil panel pro předpověď slunečního cyklu NOAA 25 a uvedl, že sluneční minimum mezi cykly 24 a 25 se objeví v dubnu 2020 (plus minus šest měsíců).
"Takže už se v období slunečního minima nacházíme, nebo se na ně právě chystáme," komentuje to odborný server Science Alert.
Sluneční cyklus je založen na magnetickém poli Slunce, kde se přibližně každých 11 let přepínají severní a jižní magnetický pól. Co tento cyklus řídí, není známo, ale podle nedávného výzkumu se zdá, že to souvisí se slapovým působením planet, jako je Jupiter, jehož oběžná doba činí necelých 12 let. K přepólování dochází, když je magnetické pole Slunce nejslabší - právě toto období se nazývá sluneční minimum.
Magnetické pole Slunce řídí sluneční aktivitu, díky čemuž lze celý cyklus sledovat i ze Země: časy nejvyšší aktivity, tedy sluneční maxima, charakterizuje vyšší než obvyklý počet slunečních skvrn. V období nejnižší aktivity, tedy během slunečních minim, je tomu naopak - sluneční skvrny ani sluneční erupce se téměž neobjevují.
Astronauti si musí dávat pozor
Neznamená to ale, že by se tento cyklus na Zemi nějak výrazněji projevoval, zaznamená ho vlastně jen ten, kdo se na danou věc soustředí. Během slunečního maxima lze například pozorovat silnější a výraznější polární záři, kterou generuje sluneční aktivita. Lidé pozorně sledující Slunce si mohou všimnout více slunečních skvrn. Zvýšená sluneční aktivita může také ovlivnit rádiové komunikace a navigační satelity.
V období slunečního minima klesá sluneční ultrafialové záření, ale to se na Zemi projeví primárně jen ve stratosféře a vyšších nadmořských výškách. Zemská atmosféra se mírně "smrskne", což sníží vliv zemské přitažlivosti na satelity. Během slunečního minima také dochází ke zvýšení galaktického vesmírného záření ze zdrojů, jako jsou supernovy.
Před tímto zářením, jež může zvyšovat riziko rakoviny, nás chrání právě zemská atmosféra. Větší nebezpečí by mohlo představovat pro astronauty, kteří se pohybují ve vysokých nadmořských výškách.
"Během slunečního minima slábne magnetické pole Slunce, takže před tímto vesmírným zářením méně stíní. Pro astronauty plující vesmírem to může představovat zvýšenou hrozbu," uvedl astronom Dean Pesnell z Goddardova kosmického střediska NASA v roce 2017.
Na Zemi se žádná katastrofa nerodí
Na Zemi však sluneční minimum žádné velké riziko nepředstavuje, jeho vztah ke klesajícím teplotám nebo vzniku možných zemětřesení či hladomoru je mizivý. Řada bulvárních titulů však přinesla v posledních týdnech, v nichž se objevovala obava z opakování historických událostí známých jako Maunderovo nebo Daltonovo minimum, tedy v podstatě z příchodu "malé doby ledové".
Maunderovo minimum je název pro období sluneční aktivity v letech 1638 až 1715, kdy se na Slunci neobjevovaly téměř žádné sluneční skvrny a podnebí na Zemi se výrazně ochladilo. Období Maunderova minima by mělo být jedním ze tří nejchladnějších období tzv. malé doby ledové, jež probíhala od 14. do 19. století. Druhým bylo Spörerovo minimum (od roku 1400 do roku 1510) a třetím Daltonovo minimum (od roku 1790 do roku 1830).
V té době došlo vlivem poklesu teploty k výrazným ztrátám na zemědělské produkci plodin, což mělo po celém světě za následek rozsáhlé hladomory. Další lidé umírali zimou, protože si neměli čím topit.
Ne všichni vědci však souhlasí s tím, že pokles teploty na Zemi způsobilo Slunce. Konkrétně v případě Daltonovo minima se jako mnohem pravděpodobnější "viník" jeví kolosální erupce vulkánu Tambora v Indonésii z roku 1815, při níž sopečný prach a popel zakryl oblohu. "Studie z roku 2013 navíc nenašla žádnou souvislost mezi sluneční aktivitou a zemětřeseními," upozorňuje Science Alert.
Obavy z příchodu malé doby ledové v důsledku tzv. velkého slunečního minima vyvracela začátkem letošního roku také NASA. "Podnebí se šestkrát rychleji otepluje emisemi skleníkových plynů, vytvářených spalováním fosilních paliv člověkem, než jaká je rychlost potenciálního, desítky let trvajícího ochlazování vyvolaného prodlouženým velkým slunečním minimem," uvedl letos v únoru výzkumný tým NASA pro změnu klimatu. "I kdyby mělo velké sluneční minimum trvat století, globální teploty by se i nadále zvyšovaly. Globální teploty na Zemi mění více faktorů než jen změny ve sluneční aktivitě, a z těch dnešních je nejdominantnější oteplování, způsobené emisemi skleníkových plynů vytvářených člověkem."
Slunce je podle vědců dnes výrazně aktivnější, než bylo během Daltonova minima. A byť byl cyklus 24 menší než několik předešlých, neznamená to, že by byl tak malý, ale že ty předchozí byly neobvykle silné. Podle predikcí NASA a dále amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) tak nadcházející sluneční minimum znamená návrat k běžné úrovni sluneční aktivity, při němž by se nemělo dít nic neobvyklého.
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
