Založení Ježova hradu ve druhé polovině třináctého století souvisí zřejmě s kolonizací Drahanské vrchoviny.

„Po smrti krále Přemysla Otakara II. nastaly v zemi zmatky a toho využili šlechtici k uzurpování zeměpanských držav. To byl případ i Alberta z Lešan, který si na královském konickém zboží vybudoval rozsáhlé dominium, jehož mocenským centrem byl právě Ježův hrad,“ vylíčil počátky středověkého osídlení kraje archeolog Pavel Šlézar z památkového ústavu v Olomouci.

Středověcí horníci

Jedním z pilířů ekonomiky panství bylo zřejmě i dobývání železné rudy. Rozsáhlé stopy po důlní činnosti jsou dosud patrné právě v Repešském žlebu, asi pět kilometrů na východ od hradu. Na spojitost hradu s dolováním upozornila archeology nenápadná kovářská značka na dvou hornických nástrojích.

„První z nich, masivní železný kopáč, byl nalezen někdy počátkem minulého století na Ježově hradě,“ uvedl Šlézar.

Druhý předmět, klín na lámání skal, objevili před několika lety geologové při sběrech vzorků rudy na haldách starého dolu. Na obou je vyražena totožná kovářská značka, nejspíše stejným razidlem. Podle odborníků se jedná o úžasnou náhodu. Oba předměty byly totiž vyrobeny nejpozději ve čtrnáctém století pravděpodobně v jedné kovářské dílně a po šesti stoletích se zase sešly v muzejním depozitáři.

Na horníky upomínají i zbytky středověkého města, které můžeme najít na svahu severně od Ježova hradu.

„To bylo ekonomickým střediskem dominia. Tuto jeho funkci dokládá i nález závažíčka do kupeckých vah,“ vysvětlil archeolog.

Město zaniklo ve 14. století

Pozorné a cvičené oko rozezná na ploše mezi mohutnými valy pravidelně uspořádané půdorysy suterénů městských domů.

„Město však zaniklo nejpozději v první polovině čtrnáctého století,“ říká Pavel Šlézar. Páni z Lešan totiž zřejmě podcenili ekonomické možnosti vrchoviny. Svou roli mohla hrát také menší úrodnost polí, z nichž po odlesnění odnesly deště úrodnou půdu. Slavnou minulost kraje tak dnes připomínají už jen nenápadné stopy staveb v lesích.