Ještě si vzpomenete, jak se koronavirový stav projevil při vysílání pořadu Sama doma?
Vysílala jsem zrovna ten týden, kdy vláda vyhlásila přísná opatření. Najednou jsme byli v situaci, kdy pět z osmi hostů odřeklo účast ve studiu dvě hodiny před začátkem přímého přenosu. Naštěstí se dramaturgyním podařilo sehnat jiné zajímavé osobnosti, ale čas na přípravu rozhovorů nebyl skoro žádný. Všechno šlo ráz na ráz. Každý z týmu jel na sto dvacet procent. Zvládli jsme to. Teď už se situace změnila. Hosté přicházejí v rouškách a dodržujeme odstupy, ve studiu je desinfekce. Naši diváci jsou rádi, že jsme s nimi. Pravidelně nám prostřednictvím sociálních sítí posílají příspěvky o tom, jak se doma mají a co dělají. Vědí, že je ani v těžkých dobách neopouštíme. Těší nás to a víme, že naše vysílání má smysl.

Jaké z posledních setkání vás pobavilo nebo zaujalo?
Většina témat, která ve studiu s našimi hosty probíráme, mě zajímá. Chodí k nám odborníci a inspirativní lidé, se kterými je radost se bavit. V poslední době mě zaujalo téma klimatických změn. Dozvěděla jsem se, co je to udržitelné cestování nebo cirkulární ekonomika, že není řešením kupovat stále nové věci do domácnosti, které o půl roku později vyhodíme. Některé si můžeme pronajmout… Je to nový pohled a zdá se mi nevyhnutelný.

Jak vy a vaše rodina zvládáte celou situaci?
Jsou dny lepší a horší. Nálady členů rodiny se různě proměňují, ale celkově si myslím, že vše zvládáme dobře. Když jsme my rodiče v pohodě, jsou i děti. Máme doma dvě školačky i předškoláka, takže je důležité si na každého najít čas. S manželem (Jiří Hynek, novinář a reportér ČT – pozn. red.) oba zároveň pracujeme, ale naštěstí to zatím logisticky vychází, že se doma střídáme. Důležitý pro nás je i sport, vyrazit na kolo, do přírody…

Jak jste vašim třem dětem vysvětlovali, co se děje a že musejí nosit roušky?
Často s dětmi cestujeme, díky tomu jsou zvyklé se rychle přizpůsobit nové situaci a fungovat v ní. Nošení roušek pro ně bylo něco nového, roušky jsme společně vyráběli, takže k nim mají pozitivní přístup a nosí je bez reptání. No a o virech už něco věděly, tak jsme jim jen vysvětlili, že před tímhle je potřeba se lépe chránit, protože je pořádně mazaný a snaží se nad námi vyzrát, ale my mu to nedovolíme. Zpočátku taky děti jásaly, že nemusejí do školy, ale teď už se tam docela těší.

Kvůli pandemii jste se na čas vrátila k profesi hlasatelky na ČT3. Jaký to byl návrat?
Překvapivý. Nikdy by mě nenapadlo, že se k této profesi po patnácti letech vrátím. Jsem ráda, že vedení České televize tak rychle a vstřícně zareagovalo na situaci seniorů a Trojku rozjelo. Po mnoha letech se mi například ozval bývalý kolega z rádia, dnes už senior, že na Trojce viděl koncert Karla Štědrého a že se přenesl do časů svého mládí a moc si to užil. Na chvíli zapomněl, co se děje kolem.

Vzpomněla jste si na své začátky u této profese?
To víte, že se mi vybavilo mnoho momentů z hlasatelny. Vzpomněla jsem si na kolegy, někteří s námi již bohužel nejsou. Profese hlasatelky mi dala hodně, naučila mě vystupovat před kamerou, správně vyslovovat, umět se sama nalíčit a vědět, jaké oblečení vybrat. Úžasný byl celý hlasatelský tým, sledovat při práci takové profíky pro mě byla obrovská škola.

Která z kolegyň vám v začátcích pomáhala?
Musím říct, že všichni byli skvělí, a když bylo potřeba, poradili. Režisérem dne byl v té době Miloš Frýba, zkušený a oblíbený hlasatel, který později přešel k režii. Od něj jsem si vyslechla mnoho rad. Dokázal pochválit, ale i něco vytknout. Vždy však přidal radu, jak to příště udělat jinak a lépe. Pro mě jako pro začínající hlasatelku byl jeho přístup motivující. V hlasatelně jsem se také potkala se Stáňou Lekešovou, během společných služeb jsme se hodně nesmály a byla to právě ona, kdo mě pak zasvěcoval do role moderátorky v pořadu Sama doma. Její rychlý a překvapivý odchod mě dodnes bolí.

Co první uděláte, až pominou všechna vládní nařízení a budeme se moci vrátit k normálnímu životu?
Určitě se s rodinou vydáme na cesty, jsme trochu kočovníci a stojaté vody nejsou nic pro nás.

JIŘÍ LANDA