„V 90. letech bylo testování ještě v plenkách, do Česka se teprve dostávalo a nebylo úplně dokonalé. Nejprve to vypadalo, že jsem i HIV pozitivní, ale opakovaný test to naštěstí nepotvrdil,“ dodává.

Drogové závislosti Dominik propadl už v pubertě. Jeho rodiče sice byli vystudovaní právníci, ale v období komunistického režimu se pohybovali na okraji společnosti. „Od malička jsem trávil čas ve skupině lidí, kteří se snažili s režimem bojovat, někdy ale volili spíše sebedestruktivní způsoby. Rodiče byli typické „máničky“, poslouchali The Plastic People of the Universe a revolta byla jejich životním stylem,“ popisuje Dominik a doplňuje: „Měl jsem pocit, že se potřebuji od vnějšího světa nějak izolovat, ta doba byla pro mladého člověka s ideály opravu hodně frustrující. Bohužel mě ale nenapadalo nic lepšího než vyzkoušet drogy.“

„Měl jsem pocit, že se potřebuji od vnějšího světa nějak izolovat, ta doba byla pro mladého člověka s ideály opravu hodně frustrující. Bohužel mě ale nenapadalo nic lepšího než vyzkoušet drogy.“
Dominik Ivanys nyní pomáhá druhým.Dominik Ivanys nyní pomáhá druhým.Zdroj: Deník

Začal s pervitinem, který si s kamarády vařili sami. V té době ještě zvládal chodit do školy a fungovat. Zlom nastal, když jednou zkusil heroin, na kterém si téměř okamžitě vypěstoval silnou závislost. „Pak už to se mnou šlo z kopce. Pro dávku bych byl schopný udělat cokoli. Vůbec jsem nepřemýšlel o následcích a nebyl pro mě sebemenší problém sdílet jehlu s lidmi, které jsem viděl poprvé v životě. Při tom jsem se s největší pravděpodobností „céčkem“ nakazil,“ říká Dominik, kterého podle jeho slov zachránilo náhodné setkání s kamarádkou z dětství, jeho současnou manželkou.

 „Jen díky tomu, že se ke mně neotočila zády a podala mi pomocnou ruku, jsem se odhodlal se svým životem něco udělat. Rozhodným okamžikem pro mě bylo to, že se nám narodil syn a já jsem mu chtěl být dobrým otcem,“ popisuje Dominik. Nastoupil na substituční terapii závislosti, současně podstoupil léčbu hepatitidy C ve zdravotnickém zařízení Remedis, které se dlouhodobě věnuje léčbě virových hepatitid a práci s drogově závislými a do kterého Dominik pravidelně dochází i nyní.

„Pak už to se mnou šlo z kopce. Pro dávku bych byl schopný udělat cokoli.“
Ilustrační fotoIlustrační fotoZdroj: Shutterstock

 „Diagnózu mi lékaři naštěstí stanovili dříve, než stihla nemoc na mém těle napáchat nějaké škody. Zároveň se ke mně chovali jako k normálnímu pacientovi, neodsuzovali mě. To pro mě bylo povzbuzující a utvrdilo mě to v tom, že mám ještě šanci se svým životem něco udělat.“ Žloutenky se Dominik pomocí léků zbavil přibližně za rok, v té době ale ještě neexistovaly moderní léky, které mají lékaři k dispozici nyní. Léčba proto byla dlouhá a neobešla se bez nežádoucích účinků.

Když se Dominik dostal z nejhoršího, začal si hledat práci. „Nebylo to vůbec snadné, neměl jsem žádné významné pracovní zkušenosti a moje historie se v životopise také moc dobře nevyjímala. Musel jsem se tedy spolehnout na známosti z okruhu lidí mimo svět drog, kteří mne znali z mládí a věřili mi. Díky své jazykové vybavenosti jsem dostal například práci u filmových společností či divadla a časem jsem si myslel, že se ke drogové závislosti otočím zády a své zkušenosti s drogami budu skrývat. Tento postoj mne ale nenaplňoval, připadal jsem si ztracený mezi dvěma světy,“ popisuje Dominik.

„Časem jsem si myslel, že se ke drogové závislosti otočím zády a své zkušenosti s drogami budu skrývat. Tento postoj mne ale nenaplňoval, připadal jsem si ztracený mezi dvěma světy.“
Ilustrační fotoIlustrační fotoZdroj: Shutterstock

Pomohli mu až v Progressive, společnosti, která pomáhá lidem se závislostí. Nyní pracuje v obchůdku s darovaným zbožím na podporu resocializace uživatelů drog Comeback charity shop. „Díky podpoře rodiny a lidí, kterým nejsme my, co jsme šlápli vedle, lhostejní, jsem si uvědomil, že není třeba svou závislost, i když dnes jen na substitučních látkách, tajit, ale naopak,“ dodává Dominik, který se sám rozhodl, že bude lidem s podobným osudem, jako je ten jeho, také aktivně pomáhat.

S kamarády nedávno založil Spolek lidí ohrožených narkomanií SLON, jehož prostřednictvím chce závislé lidi podporovat, hledat východisko z jejich nelehké životní situace, a propojovat tak svět profesionálů v oboru Harm Reduction (soubor přístupů, který se zaměřuje na snižování či minimalizaci poškození drogami u závislých uživatelů) a narkomanů.

Problém je také v tom, že řada lidí závislých na drogách dost často neví, že žloutenku typu C má. Ta jim dokáže tak nevratně poškodit játra, že přestože již existuje léčebná metoda, která by je dokázala úplně vyléčit, svojí nemoci mohou velmi rychle podlehnout.