Přitom nemusíte mít žádné obavy tímto výrazem přímo jednoho z nich oslovit, protože se tak sami s národní hrdostí označují.
Na první pohled by se mohlo zdát, že něco jako typický Novozélanďan ani neexistuje, protože na tento ostrov na konci světa se postupně sjížděli lidé nejrůznějších národností.

Původními obyvateli byli Maoři, jejichž kultura je velmi odlišná a na Evropana působí někdy jako poněkud hlučný, výrazně uvolněný potetovaný kmen s jinými životními hodnotami. Mnoho cestovatelů s nimi má ovšem velmi dobré zkušenosti a považují je za ochotné lidi, kteří rádi pomohou.

Kiwíci si žijí

Vedle nich na Zélandu žijí bílí Kiwi obyvatelé. Pokud mezi nimi strávíte nějaký čas, pak i u nich objevíte určité společné národní znaky.
Kiwíci jsou především pohodoví a duchem mladí lidé, kteří nic moc neřeší a více si užívají života. Jejich charakter dobře vystihuje jejich nejčastěji používaný výraz: „No worries“ (neboli žádné starosti).

V každodenním životě vidíte rozdíly, které jsou v kontrastu s naší uspěchanou a upjatou kulturou, která je navíc hodně utažená mnoha pravidly.
Tak například Novozélanďané nežehlí oblečení, protože to považují za ztrátu času, zvlášť (a ty zkušenosti máme i v našich zeměpisných šířkách) když se na vás oděvy po nějaké chvíli v podstatě samy vyrovnají. Místo toho se jdou raději projet na kajaku nebo se vypraví na ryby. K takovému uvolněnému přístupu k životu jsou vlastně vedeni už od mládí.

Děti, které doma učí rodiče, nemusí z počátku vůbec chodit do školy. Ty ostatní navštěvují novozélandské školy, na kterých panuje poměrně volná atmosféra. Učitelé středních škol kupříkladu upozorňují žáky, že doma už by se neměli učit déle než dvacet minut, protože by jim z toho mohla puknout hlava.

Tím ovšem nechci nijak snižovat kvalitu novozélandského školského systému, který je považován za velmi dobrý. Navíc místní lidé jsou vzdělaní a mají veliký přehled o dění ve světě. Jen je škoda, že nám taková zásadní moudra nikdy nikdo v české škole nesdělil. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby se tady Evropané alespoň něčím nechali inspirovat.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Kiwíci se řídí jediným pravidlem: „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala“. Je pro ně typické, že si nedělají veliké starosti s příkazy, zákazy, ani zákony.

 

V Aucklandu jsme se setkali s vášnivým cestovatelem, který nám nabízel auto se saunou. Do dodávky si totiž vedle matrace na spaní nainstaloval klasická kamna na topení dřevem. Jestli je to legální, na to se prý neobtěžoval zeptat.

Podobné je to i s dodržováním, respektive nedodržováním, maximální povolené rychlosti, která by měla být 100 kilometrů za hodinu.
Pokud tuto rychlost opravdu dodržujete, pak zjistíte, že brzdíte dopravu a ostatní řidiči vás začnou kdekoliv a jakkoliv předjíždět.

Pár piv a pohoda jde do háje

Kromě veliké rychlosti narůstá nebezpečí na silnicích také díky opilosti řidičů. Na Zélandu je totiž při řízení povoleno 0,8 promile alkoholu v krvi.
Málokdo ovšem ví, co toto číslo v reálu opravdu znamená, a proto si někteří Kiwi řidiči bez obav dají i několik piv předtím, než usednou za volant. Dokonce i jejich přátelskost a ohleduplnost se za volantem jaksi vytrácí, a proto se nelze divit, že novozélandské silnice jsou považovány za značně nebezpečné. Zvláště, když řídí vlevo a zároveň dodržují přednost zprava!!?? Při sportu Novozélanďané vyžadují značnou dávku adrenalinu a dobrodružství. Zářným příkladem je fakt, že právě u nich se zrodil bungee jumping.

Svatba na dně oceánu

Napříč celou zemí se můžete za vedení novozélandských profesionálů vrhnout po hlavě do volného prostoru nad městy, jezery, vodopády či kaňony. Kromě toho si s nimi můžete sjet divokou řeku, vyskočit z letadla, pustit se do horolezectví a tak dál.

V posledních letech se dokonce tyto a podobné aktivity staly romantickou součástí zásnub a svatebních obřadů. Oddávající Kiwi se s vámi totiž ochotně potopí třeba na dno oceánu. A v neposlední řadě je tu jejich národní hra rugby, která někdy v zápalu hry přerůstá až v agresivní boj.
U obyvatel druhého konce světa však najdete také znaky velmi blízké našemu národu. V první řadě je to vášeň k pivu, které popíjí při mnoha nejrůznějších příležitostech, jako je například úspěšné zakončení pracovního dne.

Kutilové z divočiny

Kromě toho je to také vášeň ke kutilství. Novozélanďané se stejně jako my snaží vše si v domácnosti přestavět, opravit a vylepšit sami bez pomoci nepotřebných profesionálů.

Vymysleli sami pro sebe trefné označení: bushhandyman, což lze volně a výstižně přeložit jako kutil z divočiny. Důvod: spoustu věcí totiž dokáží suverénně opravit s pomocí těch nejjednodušších základních materiálů, jako je například provázek.

Dokonce znají i náš večerníček o dvou nešikovných kutilech „Pat a Mat“, který přesně sedí jejich smyslu pro humor. I mezi lidmi nejvzdálenějších zemí si nakonec můžete připadat jako doma.

Pochopitelně ne každý Kiwi musí mít zásadně úsměv od ucha k uchu, jiskry adrenalinu v očích, na sobě pomačkané tričko, v ruce třímat pivo a na silnicích se chovat jako šílenec. Každý člověk je v něčem odlišný a zároveň v něčem podobný svému národu. A jinak tomu není ani v zemi Kiwíků.

Petra Sommerová