Milan Ševčík z Prostějova se nebojí. Přestože je na vozíčku, rád soutěží. Letos dostal atraktivní nabídku – Česká abilympijská asociace mu poslala certifikát reprezentanta. Což byla fakticky pozvánka na nejvyšší světové klání postižených do Japonska. Problémem byly finance. Cestu si totiž musel sám zaplatit. Stála ho přes čtyřicet tisíc korun. „Požádal jsem o příspěvek také prostějovskou radnici. Trochu mě zamrzel její přístup. Odpověď na moji žádost jsem dostal asi za půl roku. Zastupitelé řekli ne,“ vzpomíná Ševčík.

„Překvapilo mě, kolik peněz dává město například do basketu. Ale to už je teď jen takový můj povzdech. Faktem je, že před sedmi roky mi město zaplatilo cestu na první soutěž do Prahy,“ říká Ševčík. Peníze mu nakonec dal zaměstnavatel a další dva sponzoři.
Letošní abilympiáda (světové klání, v níž osoby se zdravotním postižením soutěží v pracovních a volnočasových schopnostech a dovednostech) se konala v Japonsku ve městě Shizuoka pět dnů na konci listopadu. Na programu byla třicítka různých oborů a Milda Ševčík soutěžil v malování. Téma bylo Život se zvířaty. Stejně jako ostatní účastníci se ho Milda dozvěděl pár dnů před odletem, takže se mohl trochu připravit. Maloval závojnatku.

Pět a půl hodiny na potítku

„Potil jsem se v lavici pět a půl hodiny a výkres jsem odevzdal půl hodiny před limitem. Nahlížet k sousedům nebylo možné, seděli jsme od sebe tak daleko, že jsem ani neviděl, co malují,“ přidává Ševčík postřeh ze soutěže.
Japonci předvedli skvělou organizaci a tradiční úslužnost a pohostinnost. Účastníky abilympiády přivítal korunní princ a se všemi se pozdravil. Kromě úsměvů přišel také dramatický zážitek. „Zažili jsme tam i lehké zemětřesení. To mě trochu vystrašilo, i když naše průvodkyně nás uklidňovala, že podobné otřesy přicházejí stokrát za den, jenom je necítíte,“ potvrdil Ševčík.
Na japonskou abilympiádu přijelo letos třicet šest delegací. Když měli účastníci volno, cestovali po Japonsku. Navštívili třeba mandarinkové či čajové plantáže nebo podmořské muzeum.

Když se čeština a japonština při domluvě minuly

„Ať máme o Japonsku jakékoliv představy, faktem je, že tam skoro nikdo neumí anglicky. Například v restauraci jsme se domlouvali následovně: číšník na mě mluvil pomalu japonsky a já jsem mu stejně pomalu a zřetelně odpovídal česky. Samozřejmě jsme si nerozuměli ani slovo. Nakonec jsem se vnutil do kuchyně a tam jsem ukázal, co chci. Ale všichni Japonci znají Prahu,“ tvrdí Ševčík.
Čas zůstal i na nová přátelství. „Jeden Korejec maloval pusou. Blahopřál jsem mu k tomu, co dokázal. Dal jsem mu magnetky s logem Prostějova a nějaké obrázky. Byl moc šťastný a pozval mě za čtyři roky do Soulu, kde bude další abilympiáda,“ zakončil Milan Ševčík ohlédnutí za mimořádnou akcí.