Obzvláště drama ze čtvrtka 3. ledna odhaluje, že každá katastrofa nepostihuje pouze její přímé oběti. Starší žena byla brutálně zavražděna a její vnuk, třeba by svého činu tisíckrát litoval, bude muset přijmout nejpřísnější možný trest. Jeho život tím sice nekončí, ale jen těžko už někdy bude zcela normální. Kromě toho však neštěstí hluboce zasáhlo do osudu celé rodiny a otřáslo všemi, kdo mladíka znali.

Není se co divit. Každá podobná událost totiž vzedme hladinu všedních dní a vytvoří na ní mrazivé vlny, které se šíří v širokých kruzích a rozechvějí každého, kdo se o případu dozví.

V krátkém časovém intervalu se tedy v Prostějově přihodily hned dvě takové tragédie. Shodou okolností stalo se tak těsně po začátku nového roku. Někomu by se v této souvislosti mohlo zdát, že tím předznamenaly všech dvanáct nastávajících měsíců. Otřepané rčení, jak na nový rok, tak po celý rok, by se tím pádem mohlo jevit jako vskutku pesimistická prognóza pro letopočet s osmičkou na konci. Očekávané změny v cenách, platech i na prezidentských postech by najednou vybledly před hrůzami, které by nás čekaly v našem nejbližším okolí. Věřím však, že tak tomu nebude.

Život města se totiž stejně jako naše soukromé osudy řídí docela jiným kalendářem, než tím, který nám visí na zdi. Dny, při nichž se vznášíme radostí, se jen výjimečně kryjí s oficiálně uznávanými státními svátky. Na druhou stranu ani po našich největších životních prohrách často nenásleduje den pracovního klidu. Radost i smutek se střídají v nepravidelných intervalech a žádné předpovědi nám jistojistě nepoví, co kdy převáží. Nezbývá, než se snažit dělat vše pro to, aby navzdory chmurnému startu převládlo v roce 2008 nakonec v Prostějově to dobré!

Přečtěte si také: