Pamatuji se, že už spoustu let před sametovým převratem pokoušeli se i tehdejší zákonodárci reformovat výuku tak, aby odpovídala požadavkům moderní doby a aby škola vychovávala žáky vzdělanější a chytřejší než kdy předtím. Něco se povedlo, něco ne, jako vždy, třeba soustava SI se zaběhla rychle, s množinami už to tak slavné nebylo.

Klackem, o který tehdy zakopnul každý, kdo se o něco pokusil, byla ústavní klauzule o tom, že ve školách se vyučuje v souladu s marxismem-leninismem. Když se po listopadu 1989 poprvé měnila ústava, kdosi naštěstí prosadil, že namísto marxismu budou pro vyučování rozhodující nejnovější poznatky vědy. Ideologie, i když v obráceném gardu, však brzy zase dostala šanci.

Svět se překotně mění a je nepochybné, že reformy ve školství je třeba zavádět průběžně. Obávám se jen, že pouhé akcentování schopností žáků a studentů umět se později prodat a současně přitom vědět a umět jen to, co je k takovému způsobu života nezbytně nutné, není úplně dobře. Skutečné hodnoty lidského života jsou jiné. Komenský to myslel taky dobře a možná, že i líp. Proto přejme dětem, aby v jejich blízkosti byli vždy jen učitelé, kteří se nenechávají zmást vedoucí úlohou (jakékoliv) strany a spolehlivě své žáky naučí co nejvíc. I když, třeba se mýlím.