Na cestu jsme si vydělali v hotelu

Náš výlet samozřejmě nebyl zadarmo, a tak jsme si museli na vše vydělat. Pracovali jsme v hotelu nedaleko od Anchorage, v městečku Girdwood, známém aljašském lyžařském středisku. Naším posláním byl úklid hotelové kuchyně.

Moc voňavá práce to nebyla, nebyla ani příliš náročná, ale s dobrým finančním ohodnocením. Navíc jsme měli možnost poznat mentalitu Američanů a taky se spřátelit s dalšími pracujícími v hotelu, a to s mladými lidmi z Polska, Slovenska, Litvy, Ruska, Ekvádoru, Filipín a Mexika.
Už během práce a hlavně po jejím skončení jsme neustále prozkoumávali různé části Aljašky. Rozlohou je asi dvacetkrát větší než Česká republika a vzdálenost mezi sousedními městečky dosahuje až sto kilometrů. Není proto divu, že stav tachometru na našem autě na konci pobytu ukazoval o 13 tisíc kilometrů víc, než když jsme auto koupili.

Spoléhej se pouze sám na sebe

Stále bylo co objevovat. Nejraději jsme konali několikadenní výlety do hor, které jsou opravdu panenské a lidskou rukou nedotčené. Na nejoblíbenější stezce Aljašky, která měří 60 kilometrů a táhne se napříč horami, jsme za tři dny potkali pouze deset lidí. V těchto někdy nehostinných podmínkách se každý musí spolehnout jen sám na sebe.
Existuje hodně nebezpečí, která číhají v aljašské divočině. Největším je však medvěd, a proto jsou pravidla při nebo spíš proti setkání s medvědem velmi důležitá.

Ono se to řekne: zůstat v klidu proti medvědovi

Základním principem je, aby se medvěd při setkání s vámi nelekl. V takovém případě ihned zaútočí, protože se cítí ohrožen. Znamená to tedy neustále „řvát jak na lesy,“ protože lidský hlas medvěda odradí nejspolehlivěji.
Někdy se samozřejmě stane, že setkání předejít nelze. V takovém případě je nejlepší zůstat v klidu, v žádném případě neutíkat a pomalu ustupovat zpět. Většinou vás tento huňáč nechá na pokoji, když ne, doporučuje se pomalu i s batohem lehnout na zem a předstírat mrtvého.
Další nezbytnou zásadou je nenechávat žádné jídlo ve stanu, a to ani mýdlo a jiné drogistické prostředky, které ho nesmírně vábí. Ročně si medvědi vyberou na Aljašce několik desítek lidských životů zejména proto, že lidé často ignorují veškerá pravidla a zapomínají, že v divočině není pánem člověk.

Jenom se tak sune ke svému konci

Nechceme však nikoho strašit a případné návštěvníky této úžasné země odrazovat. Aljaška nabízí celou spoustu dalších krás, mimo jiné rovněž ledovce. V literatuře se lze dočíst, že jich tato země ukrývá až 100 000 a zabírají asi pět procent povrchu.
Na ledovec se dá narazit velmi často, a to nemusíte být ani turista s vysokohorskou výbavou. Víme dokonce o jednom, který je zpřístupněn i handicapovaným lidem, a tak i ti mohou spatřit majestátní masu namodralého ledu, jak se pomalu sune údolím vstříc svému konci, kde odtává. Bohužel, vlivem globálního oteplování se ledovce neustále zmenšují.

Vizitka Velké země: ochotní lidé, kosatky i polární záře

Asi nikdo se na cestách nevyhne občasnému bloudění, či bezradnému otáčení mapy uprostřed neznámého města. Několikrát tato situace potkala i nás. Rozdíl oproti jiným zemím byl však v tom, že nás místní lidé nikdy nenechali tápat dlouho a dokonce nás několikrát naložili do auta, aby nám pomohli. Ochota a samozřejmost, s níž nám podávali pomocnou ruku, nás vždy udivovala a řádně jsme si ji pochvalovali. Vždyť co víc si může cizinec přát?
Výčet všech krás, které Aljaška nabízí, je široký. Panenská příroda s divokými medvědy, vlky, ostražitými a obrovskými losy. Čisté potoky a říčky s tisíci táhnoucích lososů. Beringovo moře s majestátními velrybami, kosatkami, mroži a tuleni. Spousta historických míst pamatujících slávu zlaté horečky a místních indiánů a za jasných nocí mihotavá polární záře všech barev. Taková je Aljaška…