„V patnácti letech nikdo pořádně neví, co bude dělat. Výjimečný žák jsem nebyl, tak jsem se šel učit na zámečníka. Kdybych se měl rozhodovat dnes, volil bych asi obor vazače knih,“ říká úspěšný prostějovský výtvarník Tomáš Vincenec, který s uměním začal koketovat až během - pro něj velmi nepříjemné – základní vojenské služby. Setkal se tu s dvěma absolventy umělecké školy.

„Líbil se mi jejich nádech života. Začal jsem perokresbou a při zaměstnání se živil vlastní tvorbou. Na konci 80. let jsem se seznámil s partou lidí, kteří chtěli natočit amatérský film, a přidal se k nim,“ vysvětlil Vincenec s tím, že snímek, který společně natočili, představili i na festivalu amatérského filmu v Itálii.

Jediným místem, kde bylo možné film kvalitně sestříhat, bylo studio v tehdejším Oděvním průmyslu. Bezplatnou službu pracovníci studia navíc podpořili nabídkou na spolupráci při výrobě obalů na videokazety. „Tím začala moje dráha televizního grafika na volné noze,“ poznamenal dnes již renomovaný výtvarník, který kromě grafiky a oblíbené olejomalby zůstal věrný i filmařině.

Má lví podíl třeba na vzniku dokumentu Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů z tvůrčí dílny studia Adnoc, který byl volným pokračováním Vincencovy stejnojmenné knihy z roku 2005. „Byla vyprodaná během dvou měsíců,“ prohlásil spokojeně autor s poznámkou, že filmovou podobu pokřtili tvůrci už v následujícím roce.

Přes úspěchy v oborech grafiky a filmu má prostějovský umělec nejraději olejomalbu. „Olej na plátně, to je královská disciplína. Je to vůbec nejzajímavější věc, kterou můžu dělat,“ přiznává výtvarník, jehož doménou je snová magie kombinovaná s proletářským expresionismem.