„Podnikat jsem začal v roce 1991. Jednu dobu se řemeslu moc nedařilo, tak jsem začal dělat plastová okna. Dneska ale lidi kvůli zvyšujícím se cenám opět vyhledávají moje služby. Není divu, koupit si na sezonu troje, čtvery boty, si může dovolit má-lokdo,“ říká sympatický mladý muž.

Jeho živitelkami jsou ženy. Ty totiž do opravny míří mnohem častěji, než pánové. „Nebýt jich, jsem bez chleba. Ony vysoké kramflíčky jsou sice elegantní, ale ochodí se podstatně rychleji než pánské boty. I když boty jsou někdy doslova v katastrofál-ním stavu, snažím se zákazníkovi vyjít vstříc a přece jen se pokusit o opravu. Vím, co to je citové pouto,“ směje se Robert.

Konkurence se nebojí. Nejen proto, že obuvníků je čím dál mé-ně, učební obor snad už ani neexistuje. „Rozšířil jsem služby už dávno, opravuji nejen boty, ale i tašky, kabelky, prostě všechno z kůže. Taky prodávám doplňkový sortiment a jako všichni na-bízím předvánoční slevy.“

Robert Nezval si nedokáže představit jiný způsob obživy, než je stařičký verpánek: „Stále trvá na tom, že řemeslo má zlaté dno. To moje o to zlatější, že současné zdražování mi přivádí nové a nové zákazníky. Ševcovat můžu dokud udržím nástroje v ruce a já je hodlám držet velmi, velmi dlouho. Moje práce se mi totiž moc líbí.“