Poptávka po tomto druhu služby je větší zejména na vesnicích, kde se klasické duchny a polštáře z peří stále drží v žebříčku oblíbenosti před dutým vláknem či ovčím rounem.

„Peří čistil tchán ještě pod komunálními službami. Líbilo se mi neustálé cestování, být pokaždé někde jinde, poznávat nová města,“ vysvětlil důvod volby zpola kočovného života pětačtyřicetiletý živnostník, který teď každý měsíc najezdí tisíce kilometrů.

„Lidem vyhovuje, že s čistírnou přijedu rovnou k nim a peří vyčistím na počkání. Rádi si počkají na místě a mají jistotu, že nedojde k záměně s jinou zakázkou,“ poznamenal muž, který, ač v noci v peří spí a přes den je čistí, žádnou alergií netrpí.

Objem zakázek je prý různý. Někdo přijde s jedním malým polštářkem, jiný s peřím o váze 25 kilogramů. Naprázdno nevyjdou ani žádosti o šití polštářů a prošívaných dek. „Spolupracuji s bratrem, který má kamennou čistírnu a k tomu polštáře a peřiny do 24 hodin šije,“ vysvětlil Pavel Janeček.

Na dobu strávenou na place v Sádkách v Prostějově rozhodně nezapomene. Během měsíce mu totiž vandalové třikrát vypustili kola pojízdné čistírny a jednou dokonce propíchli. S trnutím v zádech doufá, že si svůj příděl škodolibosti už vypil a do konce září už bude klid.

„Jednou také přišla paní se dvěma kožichy na ramínkách v domnění, že když čistím peří, vyčistím jí i kožichy,“ popsal kuriozitku živnostník.
Přes peří je nyní opravdu odborník. „Poznám druh peří po hmatu přes sýpkovinu. Své napoví i váha. Jestliže je duchna lehoučká, je jasné, že v ní je prachové peří. Takových je ale dnes už málo,“ dodal podnikatel, jehož už mnoho zákazníků upozornilo, že vypadá, jako by právě vylétl z kurníku.