„Chvilky nad modely a jejich přizpůsobení každé jednotlivé zákaznici, vymýšlení doplňků a obměn, je pro mne obrovskou inspirací. Pracovat s příjemným materiálem, připravovat střih a dotvořit finální originál tak, aby se v něm žena cítila dobře a příjemně, je pro mě nejen profesní prestiží, ale potěšením,“ říká usměvavá majitelka módního salonu Diana.

Šití se stalo jejím povoláním i náplní volných chvil, už když obšívala své dcery, kamarádky a známé. Proto ihned využila možnosti a po roce 1989 začala podnikat. Nejprve stačila pro menší zakázky pracovna v bytě.

Později, když se rozšířil okruh zákazníků a práce přibylo, musela hledat větší prostor a šikovné švadleny. Nedaleko prostějovského hlavního nádraží našla menší domek, který však jejím záměrům naprosto vyhovoval a postupně v něm vybudovala dílnu, zkušebnu i příjemné prostředí přijímacího salonku s vlastní nabídkou kvalitních látek a módních časopisů dovezených především z Německa.

„To, co našim ženám chybí, jsou především informace. V médiích není dostatek nabídky a inspirace, v podstatě je jediný pořad v televizi, který se věnuje módě a ukázkám z přehlídek v zahraničí. Pěkně a vkusně se dnes může oblékat každá žena, i když má nějaké to kilo navíc a nemá zrovna rozměry modelky,“ tvrdí Jindřiška Novotná.

Jak sama říká, dnes kultura oblékání u nás mírně poklesla, což ji trošku mrzí. Jakoby ženám příliš nezáleželo na tom, jak se obléknout a vypadat dobře. Příliš rychle pominula euforie začátku devadesátých let, kdy se českým ženám otevřela Evropa a kultura západních zemí se stala měřítkem oblékání. Podepsal se na tom částečně i příliv vietnamských trhovců s nabídkou levné, avšak méně kvalitní konfekce.

„Mám svou stálou klientelu a určitý okruh zákaznic, které rády nosí originály a na pěkném a pohodlném oblečení nešetří. Šití v zakázkovém krejčovství je totiž stále ještě levnější, než konfekce ve slušném butiku,“ vysvětlila neúnavná propagátorka pěkného oblékání.