„Nejen v tenise, ale i v každé jiné práci, když je člověk unavený, tak si vezme dovolenou," vysvětlovala čtvrtá hráčka světa, proč se na měsíc vytratila ze scény a vynechala velké turnaje v Indian Wells 
a v Miami. Na konec kariéry ale pětadvacetiletá česká lvice rozhodně nemyslela. „Po tenise by mi bylo smutno," přiznala.

Petro, kdy jste po pauze znovu začala s přípravou a jak se cítíte zpět v tréninku?Petra Kvitová

Minulé pondělí jsem začala s kondiční přípravou. Od čtvrtka s trenérem Davidem Kotyzou už hrajeme i tenis. Zatím jde všechno podle představ a doufám, že co nejdřív budu zase v té nejlepší formě, kterou můžu mít, a budu hrát zase soutěžní zápasy. Po psychické stránce je to o dost lepší, po té fyzické to ještě není stoprocentní, ale čas ještě mám. Budu se ho snažit využít na maximum 
a doufám, že co nejdřív se zase budu cítit co nejlépe.

První velká akce vás čeká v Ostravě. Jak se těšíte na fedcupový návrat?

Myslím, že lepší začátek jsem si po takové pauze nemohla přát. Hrát v Ostravě před domácím publikem Fed Cup, který mám ráda, mě vždycky nakopne. Snažím se tam hrát nejlepší tenis, který umím, takže doufám, že to bude dobrý začátek a nakopne mě zase na ty další turnaje.

Kdy jste cítila, že něco není 
v pořádku? Kdy přišlo rozhodnutí, že si uděláte delší pauzu?

Když jsem začínala v prosinci přípravu, tak jsem cítila, jako by ta minulá sezona ani neskončila. Měla jsem asi dva týdny pauzu a začala jsem znovu trénovat. Vše probíhalo v pořádku, ale na turnaji v Sydney jsme si 
s trenérem sedli a snažila jsem se vysvětlit, co ve mně probíhá a jaké mám pocity. Byla jsem taková prázdná a 
s tím se strašně špatně jedná.

Byla to nejhorší krize, jakou jste v kariéře řešila?Petra Kvitová

Vše jsem přisuzovala spíš únavě, protože jsem začala spolupracovat s novým kondičním trenérem, který mi dal přes zimu zabrat. Alex Stober na mě nebyl úplně hodný (směje se). Fyzická únava tam zkrátka byla, ale to je normální. Nechtěla bych používat slovo krize, protože dny, kdy se opravdu nechce 
a tlačíte to přes vůli, jsou normální. Myslím, že to není jen v tenise, ale i v každé jiné práci, a když je člověk unavený, tak si vezme dovolenou (usmívá se). A to se stalo. Každá hráčka, která hraje na vrcholu, nějakou pauzu měla, takže si nemyslím, že jsem ojedinělý případ.

Objevila se u vás i myšlenka, že byste zahodila raketu a už třeba vůbec nehrála?

Až takhle daleko to nedošlo a jsem za to ráda. V tu chvíli jsem raketu zahodila a chvíli ji neviděla, ale po tenise by mi bylo smutno. Tenis mám ráda a vážím si toho, že můžu být schopná hrát, nejsem zraněná a můžu dělat to, co mě baví. Myšlenka na konec tam nebyla.

Jak jste si užívala týdny bez tenisu?

Myslím, že to rozhodnutí, které jsme s týmem udělali, nebylo jednoduché. Strávila jsem nad tím dny a noci a tak zásadní věc jsem v kariéře ještě neudělala. Na druhou stranu týdny, kdy jsem měla volno, snad byly prospěšné. Opravdu jsem si je užila, nemyslela jsem na tenis, nemyslela jsem na sport a neměla jsem ani chuť nic moc dělat. Byl to spíš pasivní odpočinek.

Byla jste v teple nebo třeba na horách?

Já jsem brzo po tom, co jsem vypadla z Dauhá, odjela do tepla. Hory nejsou můj favorit. Ještě jsem nikdy nelyžovala, to by nemuselo dopadnout dobře. Pár hráček se mi během té doby ozvalo, 
v průběhu jsem měla i narozeniny, takže se to tak nějak spojilo. Napsala mi Kerberová, Wickmayerová, samozřejmě všechny Češky. I Li Na se ptala, jak se mám. Musím říct, že jsem byla potěšena.Petra Kvitová

V žebříčku jste nevypadla 
z elitní pětky. Mohla jste si tedy pauzu v tuto dobu svým způsobem dovolit?

Jestli jsem tedy zůstala 
v top pět, tak to je dobré. Byly to dva velké turnaje, ale ani jeden z nich není můj favorit, že tam nehraju moc extra dobře. Bylo mi řečeno, že možná je lepší vzít si pauzu teď, než kdyby mě to potkalo během léta, kdy by to nebylo nejlepší. Z tohoto pohledu to bylo jednodušší.

Říkala jste, že jste se v lednu cítila jako na konci sezony. Jak jste na tom pocitově teď?

Teď jsem jako na začátku. Přijde mi trochu i počasí venku jako prosinec. Ale musím říct, že i během pauzy jsem se podívala, jak se holkám daří na turnajích, a neměla jsem nějaké výčitky svědomí, že bych skuhrala, že bych tam chtěla být, nebo mně to vydeptalo, že tam nehraju. Tohle byl taky asi jeden z dobrých signálů, že jsem odpočívala, teď zase začíná sezona, začíná Fed Cupem, to je docela dobré.

Jaká je vaše motivace do další práce?

Já mám radost z toho, že jsem ráda na kurtu, že ráda hraju. To je asi to nejhezčí, co mě mohlo po té době potkat. První motivace je zahrát dobře Fed Cup, pak následuje antuka, se kterou se na začátku vždycky peru, takže nečekám, že to bude nějaký zázrak. Ani z tohoto pohledu si nekladu extra velký tlak. On bude nejen zvenčí, ale 
i od sebe samotné. Budu se snažit se s tím poprat. Uvidíme, jak antuková sezona půjde, největší turnaje French Open se budu snažit poprat 
o lepší výsledek než v posledních letech.

Očima trenéra Davida Kotyzy„První problémy jsem zaznamenal na turnaji v Sydney, kdy Petra vysílala signály, že to nevypadá jako začátek sezony, ale spíš jako konec. Řekla, že se cítí vyprázdněná, unavená jak fyzicky, tak psychicky, jako by ta sezona neskončila. Přestože turnaj vyhrála a největší motivací hráče je vítězství, tak se ta situace nezměnila a to byl pro mě signál se tím zabývat seriózně. Díval jsem se nejen na uplynulou sezonu, ale na celou Petřinu kariéru v ženské kategorii. Vzhledem k tomu, že už v šestnácti letech nastoupila na ženský okruh, kdy vyhrála své první turnaje v kategorii ITF, tak se dá říct, že to už je deset let, co je na túře. V posledních pěti letech, kdy je na absolutním vrcholu, končí sezonu téměř poslední, ať už to bylo Masters nebo finále Fed Cupu. Domnívám se, že tahle forma nadechnutí je téměř normální, a asi by to nějakou formou přišlo dřív nebo později. Nebylo to úplně jednoduché rozhodování, k čemu jsme potom dospěli, ale přesto si myslím, že to byl dobrý krok. Možná kdybychom k němu nepřistoupili, tak ta pauza mohla být delší
a bolestnější."