Najde si cestu do hlediště dostatek sportovních příznivců? Zvládne ambiciózní domácí tým v roli nováčka přetěžkou premiéru s neméně silným Přerovem? Klapne organizace zápasu bez větších problémů? Na všechny tyto otázky nakonec padly pozitivní odpovědi a dojmy z napjatě očekávaného střetnutí tak byly veskrze skvělé.

Tím víc, že slavnostní ráz čtvrtečnímu podvečeru dodala i dojemná děkovačka historicky nejúspěšnějšímu volejbalovému výběru Prostějova ze sezony 1972/73. Ženy TJ OP tenkrát vybojovaly druhé místo v 1. národní lize v sestavě Marta Dudová (kapitánka), Eva Součková, Anna Poláková, Dana Klíčová, Mirka Budilová, Marie Muzikantová, Alena Langrová, Hana Režná, Marcela Bártlová, Naďa Táborská, Jarka Lišková, Radka Biblová a Věra Kuncová pod vedením kouče Zdeňka Loubala, kondičního trenéra Jiřího Pilného a lékaře Jiřího Běhala. „Poděkovat těmto dámám za jejich tehdejší úspěchy jsme na prahu nové éry sportu pod vysokou sítí v našem městě považovali za nezbytnost,“ uvedl šéf VK Prostějov Petr Chytil.

Po vzpomínkovém úvodu pak přišlo na řadu samotné utkání proti Přerovu, v němž současná garnitura nebezpečného soka zdolala 3:1. „Určitě jsme mohli hrát lépe, ale hlavní je, že jsme první zápas sezony zvládli výsledkově. Byla cítit velká nervozita, k tomu se přidalo očekávání lidí, kterých přišlo hrozně moc. Příjemně nás to překvapilo a nakonec nám podpora diváků hodně pomohla, protože jádro fanoušků povzbuzovalo i ve chvílích, kdy se nám nedařilo. Proto bych chtěla příznivcům extrémně poděkovat, jejich podpory si nesmírně ceníme. Snad vydrží trvale,“ doufala kapitánka VK Solange Soaresová.

Spokojenost s přízní fandů i s vítězstvím ale neznamenala, že by všechno proběhlo ideálně. „Z výkonnostního hlediska jsme odvedli tak šedesát procent našich možností. Spoustu věcí musíme výrazně zlepšit, hlavně blok a celkovou sehranost. Naštěstí jde o prvky, na nichž se dá dobře pracovat v tréninku, takže víme, na co se zaměřit,“ povídala brazilská hvězda ženské extraligy. Dlouho vyrovnaný mač podle ní rozhodla koncovka třetího setu. „V klíčový okamžik jsme se lépe vypořádali s nervozitou a prokázali větší zkušenosti než soupeř. Přece jen máme v týmu dost ostřílených hráček, což se projevilo,“ vyložila Soaresová. Hlavní prý bylo, že s parťačkami z družstva dokázaly přenést taktické pokyny na palubovku. „Něco jsme si o přestávkách na lavičce říkaly a naštěstí nezůstalo jen u slov, dokázaly jsme je proměnit v činy.“

Krempaská chválila soudržnost týmu

Co po utkání říkala trenérka VK? „S výsledkem jsem velmi spokojená, ale ve výkonu byly značné rezervy. Mohli jsme vyhrát jednoznačnějším způsobem, jenže po výborném prvním setu začaly holky ve druhém chybovat, nezvládly koncovku a problémy měly i ve třetí sadě. Tam naštěstí závěr zvládly a čtvrtý set už pak byl bez potíží, protivník to zabalil. Celkově jsme nejvíc chybovali v obraně na síti, bloky nám moc nefungovaly. A také servis bychom určitě měli vylepšit,“ rozebírala Táňa Krempaská.

Od svých svěřenek čeká do budoucna více. „Je vidět, že forma ještě zdaleka nepřišla. Družstvo se postupně dává dohromady, stále pracujeme na sehranosti i jednotlivých herních činnostech. S ohledem na to mě proti Přerovu nejvíc potěšila soudržnost kolektivu, velká touha po úspěchu. Holky šly za výhrou všechny společně jako jeden tým a to byl klíč k vítězství, za což děvčata chválím,“ zdůraznila Krempaská s tím, že výkonu znatelně pomohlo střídání Sajdové za Gogolovou. „Jance se nedařilo podle představ a příchod Nikol na hřiště jednoznačně prospěl, navíc v klíčových fázích utkání. I přes své mládí si Sajdová řekla o základní sestavu.“

Stejně jako kapitánka Soaresová byla též lodivodka prostějovské volejbalové bárky příjemně zaskočena nemalým zájmem fanoušků. „Jsem moc ráda, že na nás přišlo tolik diváků a pevně věřím, že budou v takovém počtu chodit celou sezonu. Atmosféra byla velice dobrá, což může prospět celému ženskému volejbalu v ČR,“ dodala Krempaská.