Andrea Krupníková: Hlavní je zdraví a pozitivní přístup

Proč jste přišla do Prostějova, co vás sem přivedlo?
Poslední dva roky jsem působila v zahraničí a musím říct, že nejlépe se mi vždycky hrálo doma v České republice. Moc ráda vzpomínám hlavně na angažmá ve Frýdku Místku, kde byli skvělí fanoušci a všechno tam dávalo svůj smysl. Za hranicemi jsem cítila mnohem větší tlak, tam se vás nikdo neptá na vaše problémy a osobní pocity. Proto jsem se zpět do Česka vracela ráda. A proč do Prostějova? Oslovil mě projekt zdejšího klubu se záměrem vybudovat velmi kvalitní tým a časem s ním proniknout do evropských pohárů. Být u zrodu něčeho nového je vždy lákavé a v případě volejbalového Prostějova cítím výzvu podílet se na něčem velkém. Hodně důležité také je, že jsem opět doma, nedaleko mám rodinu i staré známé přátele.

Jak se vám zamlouvá složení hráčského kádru?
Do doby mého příchodu sem jsem nejlepší kolektiv zažila ve Frýdku Místku. Na nějaké zásadní soudy je možná ještě brzy, ale prostějovský mančaft na mě působí po herní i lidské stránce až neuvěřitelně. Na to, že jde o nově složený celek, spoustu holek osobně znám. Ditu Gálikovou ze Senice, kde mi ohromným způsobem pomohla. S Verčou Kadlecovou jsem hrála ve Frýdku Místku, je to skvělý člověk i hráčka. Proti Solange Soaresové jsme spolu bojovaly na Slovensku a proti Míše Fraňkové tady v ČR, dokonce jsme se střetly před třemi lety v semifinále extraligy. Danku Gőnciovou a Janku Gogolovou si pamatuji ještě ze slovenského nároďáku, naopak mladé holky jsem vůbec neznala, což však nebylo nijak na škodu. Celkově jde vesměs o volejbalistky s naprosto profesionálním přístupem a velkou herní zodpovědností i spolehlivostí. Pro mě jako nahrávačku je nejdůležitější cítit ze spoluhráček důvěru a v tomhle ohledu jsem v Prostějově naprosto spokojená. Holky mi věří a já věřím jim, všechno je zatím super. Teprve v kritických chvílích se ale naplno ukáže, jak tým opravdu šlape. A já osobně nepochybuji vzhledem k tomu, jaká děvčata tady jsou, že to bude dobré. Z kolektivu čiší pohoda a současně obrovská touha něčeho dosáhnout. Jak už jsem řekla: družstvo je určitě výborně poskládané volejbalově i lidsky.

Jak vidíte šance VK Prostějov v extralize 2007/08, kolikáté skončíte?
Já se vždycky snažím spíš držet při zemi. Samozřejmě své cíle mám, ale teď o nich zatím konkrétně mluvit nechci. Všechno se ukáže postupem času, osobně však očekávám velice vyrovnanou sezonu. Přestože z extraligy odešla do zahraničí spousta kvalitních hráček, bude každý zápas těžký. Do špičky jistě znovu zasáhnou Olymp Praha i KP Brno, ačkoliv právě jim odešly některé opory a trenéři těchto oddílů mluvili před začátkem soutěže o středu tabulky. To byl spíš takový klam pro novináře, oni totiž dokáží na každou sezonu připravit hodně silné výběry. V extralize jsou i další kvalitní mančafty a my bychom samozřejmě rádi patřili mezi ně. Takovým základním cílem je postup do semifinále play off, cokoliv navíc by bylo skvělé.

Jaké osobní cíle si dáváte pro své prostějovské angažmá?
Svůj vlastní výsledkový sen si zatím nechám pro sebe a až po skončení ročníku řeknu, jestli se mi splnil nebo ne. Obecně jsem teď ale po zranění kolena v situaci, kdy jsem v první řadě ráda za každý den prožitý bez zdravotních problémů. Ve dvaceti letech by mě určitě nenapadlo, že budu tohle říkat. Když je člověk hodně mladý, bere všechno automaticky a o zdraví vůbec nepřemýšlí. Teprve až po nějakých vážnějších potížích si uvědomí, co vlastně zdraví znamená a že bez něj nemá nic. Proto si hlavně přeji bez dalších zdravotních problémů hrát co nejlepší volejbal, který miluji a jemuž jsem od malička v podstatě všechno obětovala. Návrat do české reprezentace? Na ten v současnosti skutečně vůbec nemyslím.

Koho považujete za favority a outsidery elitní soutěže ČR?
Do nejlepší čtyřky bych dala Olymp Praha, Brno, Olomouc a pevně věřím, že tam budeme patřit i my. Označit nejslabší články extraligy je těžší, ale nejspíš by dole měl být Liberec a také Střešovice. I když jejich těsná prohra 2:3 s Brnem na úvod mě dost překvapila. Ještě uvidíme.

Už jste stihla poznat Prostějov? Pokud ano, co se vám na něm líbí a co nelíbí?
Prostějov jako město je strašně krásný. Přiznám se, že jsem tady nikdy dřív nebyla, ale zdejší náměstí mě okouzlilo. Co mě však příjemně zaskočilo ještě víc, je maximální vstřícnost a ochota všech lidí, s nimiž jsem se zde zatím setkala. Kdykoliv jsem někoho požádala o pomoc či radu, velice rád mi ji poskytl a to se pak člověk v daném místě hned cítí jako doma. Možná je to tím, že je Prostějov menší město se vzácně pozitivní atmosférou. A negativní zážitky? Žádný takový jsem tady zatím neměla a doufám, že do budoucna se na tom nic nezmění. Na mysli mám i vztah s fanoušky, kterým se budeme snažit svými výkony dělat co největší radost a věřím, že oni nás za to maximálně podpoří.

Kterého sportovního úspěchu ve své kariéře si nejvíc vážíte a proč?
Asi extraligového stříbra s Frýdkem Místkem. Ve Francii jsem sice také skončila druhá a tamní sezona byla fajn, ale takovou partu jako ve Frýdku jsme tam neměli. Přece jen vytvořit kolektiv z deseti hráček osmi různých národností není jednoduché. Naopak frýdecká parta byla výborná, všechny jsme táhly za jeden provaz a šly zápas od zápasu za úspěchem, který od nás nikdo nečekal. Pod Táňou Krempaskou jsme při menším vzrůstu většiny hráček sázely na velkou bojovnost a perfektní obranu v poli, na což se krásně vzpomíná tím víc, že tenkrát jsem se dostala i do reprezentace. Jen start na univerziádě mi kvůli zranění kotníku utekl, což byla tehdy škoda.

Prozradíte svůj nejkrásnější zážitek v životě?
Vybrat jeden jediný je dost složité. Já mám spoustu nádherných zážitků především z volejbalu, protože tímhle sportem žiju a jsem při něm šťastná. A po těch problémech s kolenem je pro mě velkým zážitkem doslova každý odehraný balon. Pochopitelně však volejbal není vším, zvlášť když se mi v životě poštěstilo například vystoupat na Eiffelovu věž nebo vidět západ slunce do moře. Na druhou stranu není o nic méně krásné si třeba jen tak vyjít do lesa nebo jakkoliv přijít do styku s dětmi. Celkově považuji za nejpodstatnější pozitivní přístup, ten ovlivňuje v životě člověka všechno ostatní.

Co považujete za nejdůležitější na světě?
O míru asi nemá smysl moc mluvit, protože ten celosvětový nemůžu nijak ovlivnit. Proto opět zdůrazním zdraví, od kterého se odvíjí v podstatě vše. Může to znít jako otřepaná fráze, ale já to tak opravdu vnímám. Od svých čtyřiadvaceti let k narozeninám či svátku každému přeji pouze zdraví s tím, že to ostatní přijde samo. Tak to prostě je.

Čeho byste chtěla dosáhnout ve sportu a ve svém osobním životě?
Ve sportu je to jasné, po třetím a druhém místě v české extralize toužím jednou získat národní titul. Zlato mi chybí do sbírky a moc bych si jej přála, ať už přijde kdekoliv a kdykoliv. V osobním životě je říct nějaký konkrétní cíl mnohem složitější. Vystudovala jsem vysokou školu v určitém oboru, ale v životě bych se chtěla věnovat něčemu jinému. Bohužel další studium je při kariéře vrcholové volejbalistky dost složité. Na druhou stranu se mi líbí ve sportovní sféře a třeba zůstanu u ní. Příliš dopředu rozhodně nehledím, dávám si postupné cíle. Každopádně chci, aby mě má budoucí práce bavila a naplňovala tak, že budu celkově spokojená.