Bude snad v sobotu na programu konec prostějovských ambicí? „Rozhodně ne! Neskládáme zbraně,“ burcuje zkušená nahrávačka VK Andrea Krupníková. S bývalou hráčkou francouzského La Rochette si Deník povídal i o celkové atmosféře semifinále, která prý není Prostějovankám nakloněna. „Pereme se ze závistí,“ upozorňuje a v jejích tmavohnědých očí zle spatřit smutek.

Co rozhodlo druhý zápas?
Rozhodl pátý set, ve kterém jsme zkazily neskutečné množství servisů, až to bylo neuvěřitelné. Asi jsme možná neměli ani takovou tu pomyslnou kapičku štěstí. Myslím si, že jsme hrály obětavě, hrály jsme, co jsme mohly. Své sehrály i emoce, ale jednoznačně nefungoval servis tak, jak by měl. Na bloku to bylo hrozně špatné a v tom to spočívá. Obrana není taková, jaká by měla.

Servis ale v pátém rozhodujícím setu nešel ani Olomouci.
Nefungoval samozřejmě ani u Olomouce ani u nás. Ale my jsme měly, ani nedokážu spočítat kolik mečbolů, jestli šest nebo sedm?

Osm.
Prohrály jsme si to vyloženě sami, tady tímhle tím. Tohle se v semifinále nedělá. Každá si musí zajít do své hlavy. Já pořád věřím tomu, že se hraje na pět zápasů a jdeme jednoznačně do toho, že to na těch pět zápasů bude! V žádném případě si nepřipouštím, že bychom to měly prohrát na tři zápasy a odevzdat to takhle. Protože celou sezonu jsme to prostě táhly a teď najednou je nějaký zkrat, ze kterého se nemůžeme nějakým způsobem dostat. Ale věřím tomu, že to přejdeme a jedeme dál.

V koncovce pátého setu jste signalizovala vehementně aut. Byl to důležitý bod. Opravdu jste viděla míč za lajnou?
Jednoznačně! To nebyl jenom tenhle balon! Jedná se o to, že rozhodčí jsou samozřejmě strašně důležití a v některých momentech, kdy jsou situace poněkud vypjaté, tak udělá fatální chybu, která je prostě neodpustitelná! (rozzlobeně) Bohužel, minimálně dvakrát se to stalo právě v koncovkách. Člověka to nějakým způsobem vnitřně vezme. Proč to takhle je?! Ať zapíská radši nový balon, ale nedá se písknout dobrý balon, pokud je v autu třeba třicet centimetrů. Takové balony se nedělají! Bohužel ti čároví byli velmi špatní. Velmi špatní!

Trenérka Krempaská se po prvním zápase zlobila, že tým neplní taktické pokyny. Asi ani po druhém to nebylo úplně v pořádku, že?
Snažily jsme se rozhodně dodržovat všechny věci. Myslím si, že byl slabý prostě ten servis. Bohužel jsme nezatlačily tak, jak bychom měly. Hodně jsme kazily a od toho to začíná, pokud není kvalitní servis. Ligu jsme permanentně vedly díky tomu, že jsme na servisu šly těžce do rizika. To nás vyzvedlo tam, kde jsme byly. Bohužel poslední dobou se do toho nemůžeme dostat. Nevím, jestli tam je obava nebo strach z toho, že bychom měly postoupit. (ironicky se usmívá) Opravdu nevím, co k tomu říct. Já jsem byla jednoznačně odhodlaná k tomu, že jsme připraveny po všech stránkách, a že budeme hrát finále. Stále věřím, že tomu tak bude. Akorát to bude prostě těžší, ale věřím tomu, že se to nějakým způsobem otočí a že to bude jinak. Zvetíme se, zvetíme se!

Ve vašich očích je přesto velké zklamání.
Samozřejmě velké zklamání je, to nebudu zastírat. Konec konců od nás se očekává postup. Spousta lidí, i tady okolo, myslím si i v tom volejbale panuje stejně jako v České republice taková zvláštní vlastnost, a to je závist. Je tady bohužel všude kolem nás. My se s tím pereme bohužel taky v klubu.

Jak to myslíte?
Nebudu to konkretizovat. Prostě takhle to je. Spousta lidí by bylo rádo, kdybychom v tom finále ani nebyly a viděly nás někde dole. Ale my jsme holky, jako každé jiné. Chceme prostě hrát kvalitní volejbal a samozřejmě vyhrávat.

Ono asi není příjemné poslouchat, že Prostějov je jasný vítěz. Tahle nálepka spíše svazuje, že?
Možná to tak je. Ale tady u nás jsou docela dost kvalitní hráčky. Mají za sebou spoustu kvalifikací na mistrovství Evropy, hráli svět. Byly v národních týmech a myslím si, že takových zápasů musejí mít odehraných spoustu. Nevím co se najednou stalo v hlavách nás všech, ale doufám, že to zlomíme a půjdeme dál.

Říkáte v hlavách. Není tam třeba podcenění soupeře, kterého jste v sezoně z palubovky čtyřikrát vyštípali?
Ne! V žádném případě to není o podcenění. Do každého zápasu jsme šly s tím, jako by to byl zápas poslední. Hrálo se s nimi velmi jednoduše v základní části, teď nás prostě přitlačily a my jsme byly zaskočené. Předčily nás.

Prostějov se ještě nevzdává?
Rozhodně ne. Já vždycky říkám, že neskládám nikdy zbraně. Hraju na doraz. A tak to je myslím u všech hráček. Musíme se dát dohromady a do domácího zápasu jdeme s tím, že to uhrajeme.