„Já jsem byla pod práškama zdrogovaná, takže to proběhlo v pohodě,“ dělá si srandu dvaadvacetiletá hráčka, která bezprostředně po výhře nad Chorvatkami utekla na tribunu. Podělit se o pocity štěstí s rodinou….

To je rituál běžet po utkání za rodinou do ochozů?
Určitě. Jsem ráda, že přijedou. Oni jsou zase rádi, že mě po letech vidí, protože jsem byla dlouho venku. Když je jakákoliv příležitost vidět dcerušku na hřišti, tak jsou okamžitě tady.

Sledovala jste je po očku během zápasu, jak fandí?
Vůbec. Během zápasu nesleduji, kdo je v publiku. Nemám žádné ponětí, kdo se na mě kouká. Takže já to vždycky objevuji až poté, co skončí zápas. (usměje se)

Dalším prostějovským rituálem v Lize mistryň jsou tiebreaky?
No, tak určitě to neděláme naschvál! (usmívá se) Byly bychom radši, kdyby to bylo rychlejší. Ale zase to potvrdilo obrovskou sílu našeho kolektivu. Sice našimi zbytečnými, strašnými chybami jsme dostaly soupeře nahoru, ale opět jsme ukázaly, že volejbal hrát umíme. Byly jsme lepší než soupeř a dotáhly jsme to do vítězného konce.

Jaká vás napadají slovní spojení po druhé výhře v Lize mistryň?
Vynikající. Hrozná euforie. Nevím, jestli tomu už věřím, že se nám to povedlo. Ale jsem strašně spokojená a myslím, že ne sama. Celá banda v šatně má stejné pocity.

Neměly jste před startem soutěže strach, zda budete stačit na evropské giganty?
Ne. Spíš si myslím, že druhý zápas byl těžší, co se týče tlaku, protože se nám podařilo vyhrát v Murcii. Plné noviny byly článků: Porazily finalistu Final Four! Teď se od nás očekávalo víc a na nás bylo, abychom to potvrdily. My jsme věděly, že Rijeka není tak jednoduchý soupeř, jak se všude také psalo. Měly tam kvalitní hráčky, hrály slušný volejbal.

Ale jednoduchý začátek byl. Snadno jste vyhrály první set, ve druhém vedly 11:2…
Je to pravda. Nastoupily jsme na ně jako tým o třídu líp. Dařilo se nám na servisu. Oni nebyli schopní se s tím vyrovnat. Potom jsme naopak dělaly chyby na přihrávce a v mezihře. Zatímco ony se zlepšily, takže bylo obtížnější bránit na síti. Ale podařilo se nám udělat body v klíčových okamžicích a to rozhodlo celý zápas.

Nepodlehly jste uspokojení po vydařeném úvodu?
Myslím, že ne. Z mojí strany určitě ne a holky také neusnuly na vavřínech, že by se to teď mělo vyhrát samo. Chyby jsme začaly dělat samy.

Po dvou výhrách se už vidíte v další fázi?
(přemýšlí) Dvě výhry jsou příjemné, ale pokud chceme postoupit, budeme muset minimálně jednu, nebo obě zopakovat. Můžete se to zamotat a třetí místo nám postup nemusí zaručit. Pokud se nám podaří zopakovat výkon proti Murcii a Rijece ještě jednou, potom můžeme říct: Ano, je to splněno!

V utkáních s Moskvou vám půjde jen o zisk čestného setu?
My se budeme snažit rvát se o každý bod, o každý set. Uhrát set proti takovému týmu je velká cennost. Pokud se nám to podaří, bude jedině dobře.

Navíc můžete hrát uvolněně.
Budeme uvolněné. Hodně lidí se tam těší. Budeme mít čest zahrát si proti světovým hráčkám. Proti ruskému týmu se nehraje každý den, takže hodně se na to těšíme. Ale určitě tam nejedeme si jenom zahrát. Příprava proběhne jako na každý jiný zápas.

Máte problém s achilovkou. V jakém je stavu po utkání?
No, je to trošičku horší. S achillovkou mám problémy už delší dobu. S trenérem jsem byla domluvená, že ještě zápas proti Rijece odehraji. Brala jsem si prášky proti bolesti, abych to necítila. Teď dostávám klidový režim a dva ligové zápasy odehraje Lucka Töröková. Já se budu snažit achillovku doléčit, aby bylo vše v pořádku.

Vyléčení postačí jenom klid?
Jo, jenom klid. Je tam zánět pouzdra, ve kterém ta šlacha jezdí. Jde o to, že by to mohlo být chronické. Což je pro mě v mladém věku nežádoucí. (usmívá se)

Touha hrát Ligu mistryň byla tak velká, že jste ani neuvažovala o léčbě před Rijekou?
To určitě ne! Navíc my pracujeme v tomto složení už dlouho a pro holky ze základní šestky by bylo těžší se znovu sehrávat s novou nahrávačkou. Chtěla jsem si zahrát a my se tak domluvily, protože to není nic akutního.

Takže vás to na palubovce nelimitovalo?
Ne. Já jsem byla pod práškama zdrogovaná, takže to proběhlo v pohodě. (rozesměje se)

Vidíte mě jednou?
Jo, už je to dobrý. (stále se směje)

Ještě k míčům, se kterými se Champions League hraje. Údajně je velký rozdíl ve srovnání s balony z extraligy, souhlasíte?
Je to rozdíl. Při hře to není zas takový problém, ale největší problémy mají holky na přihrávce. Balon jinak létá, dřív padá. Je trošičku lehčí. Největší rozdíly jsou na přihrávce.

Takže pro vás, coby nahrávačku, je to větší problém?
No, holky na příjmu mi to nedají třeba tak přesně. Takže pro mě je problém to potom doběhnout. (usmívá se) Ne, už s těmito míči trénujeme dva týdny, takže jsme se s nimi srovnaly.

Ale Chorvatky je mají i v lize.
Jo? To ani nevím. Myslím, že už v tom žádný problém není.