Basketbalista Lukáš Palyza si v olomoucké Čajkaréně pochvaloval: „Vylézt z toho sportovního světa, kde jen trénujete a hrajete zápasy, a vidět šťastné děti kvůli maličkostem, je radost.“

Člen české reprezentace, která slavila postup na mistrovství světa, si konečně začíná užívat výher i v hanáckém klubu.

„Teď nás čekají zápasy pravdy,“ řekl Palyza před sobotním domácím duelem s Děčínem (16.00).

S reprezentací jste vybojovali postup na mistrovství světa, s BK Olomoucko se rozjíždíte a stoupáte tabulkou. Jste nyní spokojený?
S nároďákem to byl takový dlouhodobý interval. V roce 2013 se vyměnil trenér, přišel nový izraelský kouč, nastolil trošku jiný směr a udělaly se úspěchy v podobě dvojitého postupu na mistrovství Evropy. Teď jsme to ještě zhodnotili postupem na mistrovství světa po čtyřiceti letech. Je to úspěch generace hráčů, která se tam sešla kolem Satoranského a Veselého – to jsou hráči, kteří se v Česku narodí jednou za padesát let. Kolem nich jsme my, co máme odehráno něco v Evropě, s Nymburkem jsme hráli ruskou ligu, poháry a máme zkušenosti. Když na nás vlítne nějaký věhlasnější celek, jako je Francie nebo Rusko, tak se prostě nezalekneme. Kvalifikace se nám vyvedla. A s BK Olomoucko se taky blýská na lepší časy.

Co přesně tomu nasvědčuje?
Každý věděl, že jsme nabrali nové cizince a že to ze začátku sezony nebude jednoduché. Novým klukům strašně dlouho trvá vysvětlit, že klub je ambiciózní, že chce vyhrávat. Že si sem nepřijdou na rok zahrát a pak zas půjdou někam jinam, ale že klubu musí něco odevzdat a zanechat nějakou stopu.

V tom byl hlavní problém ve startu sezony?
Nebylo to jednoduché, byly tam z naší strany nepovedené zápasy a překvapivé prohry. Ale myslím, že jsme to nějak stabilizovali a potvrdili jsme to dvěmi venkovními výhrami v posledních zápasech, protože v lize není jednoduché venku vyhrávat. Teď nás čekají zápasy pravdy, doma s Děčínem, po Vánocích přijedou Pardubice. To jsou mančafty z první čtyřky a pokud tam chceme proniknout, tak je doma prostě musíme porážet. Takže teď přichází rozhodující část.

Má tým na víc než být uprostřed tabulky?
Tým se skládal proto, aby v té čtyřce byl a aby o ty medaile bojoval. Samozřejmě je to všechno ovlivněné tím, jak si sednou hráči, když nemáte návaznost jako třeba Opava, která má kádr šest sedm let pohromadě. Dlouho to pro nás byla překážka, kterou jsme museli překonat, ale doufám, že hráči pochopili svoje role, pochopili, co mají dělat a dát týmu. Že to není jen o nich a že ve sportu je nejdůležitější vyhrávat.

Zažil jste podobný případ, kde si to v mužstvu plném cizinců muselo dlouho sedat?
Během mého třetího roku v Nymburku, kde se postavil nejsilnější tým, který tam snad kdy byl. Přišel litevský trenér Kezmura a rozpočet byl snad 150 milionů, což je na basket něco šíleného. Přišli noví cizinci a my jsme ze začátku fakt nehráli dobře. Pamatuji si slova Jirky Welsche: buďte v klidu, mám s tím zkušenosti, tým začne hrát kolem Vánoc a ledna. A tohle se trošku začíná potvrzovat i teď. Ale ještě bych neslavil, pořád nám chybí důležité výhry proti soupeřům z top čtyřky. Jsme na pátém místě, ale když ty následující zápasy zvládneme, tak do čtyřky pronikneme.