Kapitánka VK Modřanská Prostějov a Brazilka se slovenským pasem Solange Soares nebyla zdaleka nejvytíženější hráčkou českých i středoevropských šampionek, zato dokázala tým vždy pozvednout po svém příchodu na hřiště v těch nejtěžších zápasech. Služebně nejstarší hráčka Prostějova má za sebou už čtvrtou sezonu v jeho dresu.

A fanoušci se mohou těšit, že jej bude oblékat i ve svém pátém ročníku na Hané. „Ještě rok mě tu budete muset snášet,“ vzkazuje sympatická volejbalistka s úsměvem.

Jaké byly oslavy titulu?

Dá se říct, že to bylo slušné (smích). Hned po utkání jsme titul slavili se sponzory a vedením klubu v našich VIP prostorách, dole v baru byli fanoušci, takže jsme tak pendlovali. Sice nám nachystali jídlo, ale po zápase nemáte moc hlad, takže jsme si ještě zašli na večeři do Fiesty. Tam jsme si ještě pokecaly, rozloučily se s hráčkami, které už musely další den odjíždět, a kolem jedné už jsem byla doma. Bylo to klidné, ale velmi se mi to líbilo.

Předpokládám ale, že to nebyly největší oslavy, které jste v Prostějově zažila.

To asi ne, minulý rok to na hotelu Tennis bylo až do rána. Teď to bylo hodně dané tím, že cizinky už se těšily domů a většina jich nechtěla pít vůbec, protože druhý den je čekala dlouhá jízda autem do Slovinska nebo do Německa. Takže byly zodpovědné. U takových oslav není důležitá kvantita, ale kvalita. A ta tam byla.

Byla minulá sezona tou nejtěžší, co jste v Prostějově zažila?

Každý rok je na nás čím dál větší tlak, takže z tohoto pohledu asi ano. Naše cíle jsou stále vyšší a náročnější, od toho se pak odvíjí celá sezona. Musíte do toho dát větší sílu, víc trénovat. Sezona byla těžká, ani ta minulá nebyla nijak lehká. Ale teď se k tomu navíc přidala MEVZA a s ní spojené cestování. To nám celkem vybíjelo energii. Když se to navíc překrývalo s Champions League, tak to bylo skutečně těžké, protože jsme přijely z dlouhé výpravy, ani jsme nestačily vybalit kufr a jely jsme zase někam do ciziny.

Středevropská liga vaše představy úplně nesplnila. Dala vám vůbec něco?

Určitě ano, vedení se účastí v ní pokusilo zkvalitnit přípravu na Champions League. A tam se nám to vyplatilo, protože v těch nejdůležitějších chvílích, což byly zápasy v Cannes a s Rabitou Baku, jsme měly za sebou těžké zápasy ve Středoevropské lize. A ty nás skvěle fyzicky i psychicky připravily na to, o čemž jsme ani nedoufaly, že přijde. Na druhé straně to byl pokus, příští sezonu už asi Středoevropskou ligu hrát nebudeme, protože klub od ní očekával něco jiného.

Bude to pro vás velký rozdíl?

Cestování bylo hodně drahé a ukázalo se, že týmy jako Brno, Olymp nebo Olomouc jsou daleko lepší než většina družstev hrající MEVZu. Když už ji hrát nebudeme, tak to vyjde v podstatě na stejno, jen nám ubyde cestování, ale zase vedení určitě připraví přátelské zápasy se zajímavými a těžkými soupeři. Takže se fanoušci budou mít na co těšit.

Vítězné zápasy v Cannes a následně doma s Baku ukázaly, že jste schopni porazit i obrovské favority. Byly to nejlepší zápasy, jaké kdy Prostějov odehrál?

Hodně lidí nám říkalo, že to byly asi nejlepší zápasy Prostějova v historii. Pro mě osobně, vzhledem k tomu, že jsem moc zápasů v sezoně neodehrála, to byla odměna. Já mám takové zápasy nejraději, to nejtěžší, co mi dáte, to beru. Mám ráda ten tlak a nebojím se velkých soupeřů, protože vím, že holky na druhé straně jsou taky z masa a kostí. A jsem ráda, že právě v těchto zápasech jsem našemu týmu mohla pomoct.

Jak se vám vůbec hrálo v pozici outsidera, tedy v takové, na jakou nejste z českých luhů zrovna zvyklé?

Někdy je to dobré být outsiderem. Obzvlášť v Champions League, protože tam hrají opravdoví giganti. Většina z nich jde do zápasů s tím, že už to mají v kapse a záleží pak na tom outsiderovi, jak k tomu přistoupí. Z těch tří let, co tuto prestižní soutěž hrajeme, byl tento ročník asi nejkvalitnější. Bylo to strašně vyrovnané, giganti neměli takovou převahu. Tento rok mi Champions League dala úplně jiný pocit, jak je to fantastická soutěž, jaké emoce mi do kariéry přinesla. Jsem moc šťastná, že jsem mohla být při tom.

Jak jste snášela fakt, že jste se na palubovku příliš nedostávala, přestože jste nejzkušenější hráčkou a kapitánkou Prostějova?

Každá hráčka chce hrát, ale ono to nezáleží jenom na ní. Závisí to na spoustě věcí a hlavně na rozhodnutí trenéra, které se musí respektovat. Takže jsem z toho nikdy nedělala cirkus. Na druhé straně jsem mu ale pořád chtěla ukázat, že můžu hrát. A on to ví, že se mnou může počítat právě na ty nejtěžší chvíle. Nikomu už nemusím nic dokazovat. Sice jsem moc zápasů neodehrála, ale nastoupila jsem v těch nejtěžších a nejdůležitějších. Brala jsem to jako odměnu za to, jak jsem celou sezonu makala a snažila se dostat do základní šestky. Ale i když jsem na lavičce, tak svůj způsob práce neměním. Pořád se snažím pracovat pro družstvo a zároveň musím být neustále připravená, abych v těch důležitých momentech obstála.

Ale skandování vašeho jména ve chvílích, kdy nehrajete, musí být taky příjemné, ne?

Někdy mě to mrzí hlavně kvůli nim. Máme spolu perfektní vztah, znají mě od začátku. I oni jsou mojí motivací, proč se stále snažím pracovat. Mrzí mě, když mě vyvolávají, taky bych na hřišti byla nejraději pořád, ale nezáleží to na mně.

Ve vašem kádru panuje obrovská konkurence. Hráčky, které by v jiných týmech byly za hvězdy, si v Prostějově zahrají pár míčů za týden. Jak to vůbec snášejí, obzvlášť v ženském kolektivu, který je komplikovanější než mužský?

Ano, ženské kolektivy jsou takové, asi každý trenér by to potvrdil. Většina těch velkoklubů z Ligy mistryň má skvělých dvanáct hráček, které se pozitivně bijí mezi sebou. A to je denodenní boj, nejde hrát na sto procent jen v zápase, musíte tak i trénovat. Když to neděláte, tak tam nemáte co dělat. A pak si buď hráčka vybere, že bude o svou pozici bojovat, což ji posunuje dopředu, anebo zvolí nějaké horší družstvo, kde bude za hvězdu, ale nemá na sobě tlak a na konci sezony není spokojená se svou prací. Myslím si, že my sportovci máme rádi adrenalin a soutěž, chceme hrát ty nejtěžší zápasy. A jediný tým z regionu, který hraje Champions League, je Prostějov. Takže hráčky stojí o to hrát tady a zviditelnit se v Evropě.

Trenér Čada v posezonním hodnocení uvedl, že se tým rok od roku zkvalitňuje. Cítíte to stejně?

Klub se snaží každý rok postavit vyrovnané družstvo, aby byla konkurence a navíc v top kvalitě. Zároveň to ale musí být do jisté míry harmonický kolektiv. Jde to krok za krokem, ale pořád se zlepšujeme.

Jste jedinou hráčkou, která je v Prostějově od doby, kdy se zde volejbal na té nejvyšší úrovni začal hrát. Konzultuje s vámi trenér hodně věcí?

Známe se nějakou dobu, takže když ví, že nějakou hráčku znám, tak se o tom pobavíme. Není nijak uzavřený a debatujeme spolu o hodně věcech. Jsem to spíš já, kdo má rád odstup. Je to stále trenér, kterého musím respektovat, protože je nade mnou a vždy bude. Ale když třeba v minulé sezoně přicházela Brazilka Ju Valente, tak jsme to probírali hodně. Snažím se dávat co nejlepší rady, aby ta harmonie byla. Není důležité jen, jak hraje, ale aby zapadla.

Jak se vůbec má Ju Valente?

Hrála nějakou dobu v Brazílii, ale sezonu dokončila v Rusku, kde nastupovala za Chabarovsk. Je celkem spokojená, ale říkala, že by se klidně i vrátila. Chybí jí to tu, říkala, že co se týče zázemí, je Prostějov na špičkové úrovni. Ale to záleží hlavně na vedení. To teď shání hráčky, tak uvidíme, jak to dopadne. Je to jedna z možností.

A co vy a příští sezona?

Já už mám příští sezonu vyřešenou. Smlouvu jsem měla i tak, jen jsme doladili nějaké detaily, takže ještě rok mě tu budete muset snášet (smích).

Čím se bavíte po skončení sezony?

Pozoruju teď hodně hokej. Sice jsem ještě donedávna vůbec nevěděla, o čem to je, tak mě to chytlo. Obzlášť mám ráda atmosféru mistrovství světa, škoda že Slováci dopadli tak, jak dopadli.

Jaký bude váš program v Brazílii, kam se nyní vracíte? Bude mít sportovní náplň?

Chci si odpočinout, ze sportu se těším jen na finále Ligy mistrů, ve kterém doufám, že bude moje Barcelona. Nejlépe s Manchesterem, aby to byl kvalitní zápas. Sedneme si s otcem, který je obrovský fotbalový nadšenec, takže se těším, až to všechno probereme. Koncem června už bych se měla vrátit, protože máme nějaké akce se slovenskou reprezentací. A to už bude začínat i příprava v Prostějově. Do té doby ale balon nechci ani vidět.

Solange Soares

Narozena: 1. července 1980 v Belo Horizonte
Post: smečařka, univerzálka
Výška: 182 cm
Váha: 68 kg
Do školy v Belo Horizonte chodila s pozdějšími nejlepšími fotbalisty světa Ronaldem i Ronaldinhem. S brazilskou juniorskou reprezentací se stala mistryní světa, v seniorské kategorii pak oslavila jeden brazilský titul. Do Evropy přicestovala před devíti lety a prakticky okamžitě se stala klíčovou hráčkou Slávie UK Bratislava, v jejímž dresu strávila sedm sezon. V roce 2007 se přesunula do Prostějova, kde zastává i post kapitánky. V této sezoně svému týmu pomohla k postupu do play off Ligy mistryň, zisku Českého i Česko – Slovenského poháru, titulu ve Středoevropské lize i obhajobě toho českého.

Prostějovský deník|Propagujte i svojí stránku