Dalším velkým úspěchem skončilo pro prostějovské raftařky mistrovství světa v Bosně a Hercegovině. Ty ve velké konkurenci obsadily celkové třetí místo a vybojovaly bronzové medaile. Prostějovský tým WD Tomi Remont ve složení Lenka Lagnerová, Kateřina Vacíková, Michaela Kratochvílová, Pavla Procházková, Petra Balatková, Vendula Hrzánová a Petra Slováková tak potvrdil, že v tomto sportu patří mezi úzkou světovou špičku.

„Úspěch je to zejména proto, že tam startovala většina holek poprvé. Jediná kapitánka Kratochvílová pamatuje ještě zisk titulu mistryň světa z roku 2001,“ připomíná předseda klubu i trenér v jedné osobě Zbyněk Netopil.

Před osmi lety v Západní Virginii v USA to bylo navíc poprvé, kdy na mistrovství světa startovaly i ženské kategorie.

Tygříci, jak se týmu říká, tehdy neměli konkurenci. Ale ta se časem našla, a to ve velkém počtu i kvalitě.

„Dneska je to úplně jinde. V té době startovalo sedm týmů, letos to bylo už dvaadvacet. Ta konkurence je taková, že třeba poslední mistryně světa ze Slovenska tentokrát žádnou medaili nevyhrály,“ dává Netopil příklad.

Nejtěžší byl sjezd

Hanačky si na Balkáně vedly skvěle ve všech disciplínách. Tou první byl time-trial, tedy sprint na čas, kde si na řece Vrbas vybojovaly druhé místo za Holanďankami. V následném vyřazovacím sprintu Head to head ale vypadly se Slovenkami a skončily sedmé, z celkového vítězství se radovaly raftařky Velké Británie.

Bosenští pořadatelé nezvykle prohodili pořadí dalších disciplín, takže jako druhý přišel na řadu sjezd, který obvykle následuje až po slalomu. Výpravy se musely z města Banja Luka, které bylo sídlem celého šampionátu, přesunout na řeku Taru.

„Děvčata ve sjezdu startovala hned z první vlny, mezi pěti nejlepšími. Tam pak dochází k přímému souboji těch pěti týmů, a když mezi sebou bojují, tak jedou pomaleji než posádky, co jezdí ve druhé nebo třetí vlně. A právě toho využily Japonky, které byly v té třetí, a hned od startu si jely svoje a nikdo je neohrožoval ani neatakoval. Bylo z toho velmi překvapivé vítězství,“ popisuje Netopil.

Za vítěznými Japonkami skončily raftařky z Holandska, prostějovská posádka vyjela po velkém boji bronzové medaile. Právě sjezd je nejnáročnější disciplínou celého programu. „Trať byla dlouhá šestnáct kilometrů. To znamená dobrých padesát minut intenzivního pádlování. Navíc to bylo na řece Tara, kterou jednak neznaly a výprava se tam musela přesouvat autobusem z centra mistrovství sedm hodin,“ popisuje Netopil těžké podmínky sjezdu.

Dalo se to jet „na oči“

Jakým způsobem vůbec probíhá příprava na neznámou divokou vodu?

„Řeka má svoji kilometráž. K té je vždy i popis. Jestli je tam nějaký jez nebo kaskáda. Ale konkrétně u této řeky jsme popis neměli k dispozici. Tara byla naštěstí natolik přehledná, že se to dalo jet takzvaně na oči,“ nahlíží Netopil do zákulisí raftařských příprav.

„Je samozřejmě možnost tréninkové jízdy, ale málokdo si je schopen zapamatovat šestnáct kilometrů. Takže je to spíš tak na seznámení s vodou, jak je studená,“ dodává s úsměvem.

Poslední disciplínou byl slalom, ve kterém Hanačky dojely za Kanaďankami a Slovenkami opět bronzové, což je vyneslo i na třetí místo v celkovém pořadí. A nebýt dvou doteků brány ve slalomu, braly by i celkové zlato. To nakonec ukořistily kanadské raftařky. Druhé Japonky, kterým se vydařil na výbornou i závěrečný slalom, od nich dělilo 32 bodů, Češky ztrácely bodů 40.

Šestičlenný raft, to samozřejmě vyžaduje i velkou míru kolektivní disciplíny.

„Těžko říct, kdo je nejdůležitější. Vždy je tam kapitán, ale nikde není napsáno, kde sedí. Jako třeba na jachtě, kde sedí u kormidla,“ přemítá Netopil.

„Vpředu jsou takzvaní háčci, kteří loď nasměrovávají a řídí. Uprostřed pak jsou pádlařky, které udávají tempo, rozjíždějí loď a dodávají tomu sílu. Vzadu sedí kormidelnice, co celou loď kormidlují,“ vyjmenovává jednotlivé lodní funkce.

„Ale znovu musím říct, že to neřídí jeden člověk. Je to souhra všech šesti lidí,“ zdůrazňuje zkušený vodák Netopil.

Příští šampionát šestičlenných raftů se uskuteční za dva roky na Kostarice. Čtyřčlenné se poměří už příští rok v Holandsku.