Při Memoriálu Otmara Malečka se v téměř sedmdesátikilometrové rychlosti srazili Robin Wagner s Jakubem Šťastným a nekontrolovaně spadli na betonovou dráhu.

Z hrůzostrašného střetu naštěstí oba vyvázli jen s odřeninami, byť pořádnými… „Spadl jsem na rameno, které jsem měl docela ohoblované. Nevěděl jsem, zda mám zlomenou klíční kost, byla to šílená bolest. Když jsem se rameno snažil rozhýbat, došlo mi, že je pouze odřené. Takže jsem vstal a šel dál,“ popisuje zábřežský rodák Wagner karambol, jako by šlo o pouhý ťukanec.

Ke střetu došlo v poslední zatáčce semifinálové jízdy v keirinu. Šťastný se tlačil na Pavla Kelemena k vnitřní straně dráhy, jenže souboj neustál a spadl pod přední kolo rozjetého Wagnera. „Tušil jsem, že to bude průšvih, ale to si člověk nemůže připouštět. Keirin přináší riziko. V okamžiku jsme už letěli, nemohl jsem s tím vůbec nic dělat,“ popsal Wagner, který svoji dráhařskou kariéru startoval právě na Hané, kde získal i přezdívku „Prostějovský expres“.

Nečekaný střet

Zatímco bronzový evropský medailista z pevného kilometru si připomněl drsný pád přibližně po čtyřech letech, pro juniorského mistra světa v keirinu Šťastného, rodáka z Náměště na Hané, šlo o nejtvrdší pád jeho dosud krátké kariéry. „Neměl jsem kam jet. S Pavlem jsme se zahákli o sebe, neustál jsem to, spadl a Robin šel přese mě,“ líčil mladý dráhař, který je odchovancem prostějovské cyklistiky.

Následky karambolu sice nebyly děsivé, ale šrámy zdobí oba závodníky brněnské Dukly ještě teď. „Nejvíc jsem měl sedřené rameno a pravou půlku. Nemohl jsem moc chodit na záchod a raději jsem všude stál než seděl,“ usmál se Šťastný.

Rameno neslo největší následky také v případě Wagnera. „To jsem měl sedřené až na bílou tkáň, k tomu lopatku, zadek, lýtko. Moc jsem se nevyspal, musel jsem nejdřív ležet na zádech a přímo na odřeninách. Každý pohyb bolel, první noci byly bezesné. Většinou jsem usnul až kolem páté ráno z vyčerpání. Pak jsem si našel vhodnou polohu na břiše s hlavu zabořenou do polštáře,“ culil se Wagner.

Od karambolu uplynou už dva týdny, ovšem Šťastný teprve v úterý poprvé trénoval. „První den jsem měl teplotu a naspal jsem možná hodinu za noc, teď už mě moc neomezuje. Ve čtvrtek jdu na poslední převaz, snad to bude dobré,“ uvedl.

Zůstane respekt

Vzpomínky tvrdý pád nevymaže, ale do závodů půjde zase neohroženě. „Na tréninku jsem se nebál, v závodech asi budu mít trošku respekt, ale není to nic strašného, čeho bych se obával déle,“ řekl Šťastný.

Dvacátý ročník Memoriálu Otmara Malečka přinesl i úspěchy domácích barev. Ve sprintu skončil Wagner třetí. „Bronz ve sprintu byl super, prostějovské závody jsou pro mě srdcovka. Na tamním velodromu jsem začínal, přivedl mě tam můj nejlepší kamarád Tomáš Goláň,“ pozdravil jej na dálku Wagner.