Tomáši, povedete někdy v budoucnu svou dceru nebo syna k tenisu?

Asi by bylo špatné, kdybych svému dítěti nikdy nedal raketu do ruky. Chtěl bych, aby se do sportu nějak zapojil a už v nízkém věku něco vyzkoušet. Nebyl bych určitě táta, který by ho nějak dusil a chtěl, aby z něj byl nějaký přední tenista. Myslím si, že to musí mít nějaký přirozený vývoj.

Jaký jste byl jako začínající tenista? Byl jste spíše ukázěný nebo naopak rebel?

Nerad mluvím sám o sobě, ale když to jinak nejde… Myslím, že jsem byl dost ukázněný. Neměl jsem problémy s tím, že bych to úplně flákal a na tom kurtu mi to nešlo. Ty začátky pro mě nebyly nějak zvlášť těžké a hlavně měl jsem z tenisu radost a to je nejdůležitější.

Jaké jsou vaše nejbližší plány, co vás čeká za úkoly?

Nejbližším úkolem jsou turnaje v Asii, kam se chystám příští středu. První je v Pekingu, další v Šanghaji. Na ně navazuje turnaj ve Stockholmu, také týden volna, turnaj ve Valencii a v Paříži. Závěr sezóny bude hodně nabitý. Tím, jak dopadlo US Open, se to všechno dost zamotalo a teď to Masters bude velmi zajímavé. Do posledního zápasu a do posledního míče bude o co hrát. Myslím, že to bude hodně vyrovnané.

Chtěl bych také pogratulovat k Vašim narozeninám. Jaká bude oslava?

Oslava nebude opravdu nic velkého. Dnes je to po strašně dlouhé době, kdy na své narozeniny budu doma se svými blízkými, které člověk během roku až tolik nevidí. Bude to tedy hlavně v rodinném kruhu.

Co si myslíte, že je pro začínající tenisty nejdůležitější? Jaká vlastnost? A co třeba rodiče?

Já bych nevyzdvihoval vlastnost, ale určitě rodiče. Hlavně v takovém věku je to asi to nejdůležitější, co dítě může dostat a v tomhle mluvím z vlastní zkušenosti. Rodiče pro mě byli strašně moc a obětovali mi hodně svého času, který trávili se mnou. Je teď ale taky trochu jiná doba, hektičtější.

Máte už za sebou bohatou kariéru plnou úspěchů. Jsou ale ještě nějaké cíle, kterých jste zatím nedosáhl?

Cílů je spousta. Tenis má výhodu v tom, že to není o jednom vrcholu sezóny nebo i kariéry, co by honil. Pro mě je to vítězství v Grandslamu, které mi pořád utíká. To je někde ještě o krok tam, kam jsem se nedostal. Navíc vždycky ještě můžu stoupat v žebříčku.