V domácím prostředí získal vysněný titul nejsilnějšího muže planety, oslavil třicítku, zplodil dceru Olivii a vybudoval Chrám síly pro milovníky extrémních vah. Teď ale unikátní posilovna v Přerově končí. Na vině je prodej objektu bývalé výměníkové stanice ze strany města. Existenci Tkadlčíkovu gymu nezjednodušovali ani někteří obyvatelé okolních domů. Ti si stěžovali na údajný hluk či nepořádek. A tak Přerov přišel o jedinečný sportovní klub. „Kvůli pár stížnostem důchodců, kterým vadí všechno, snad i to, že tady roste tráva, mi to přijde jako velká škoda,“ říká Jiří Tkadlčík v rozhovoru pro Deník.

Jirko, naposledy jsme se bavili s rouškami na obličeji na začátku celé koronavirové krize. Teď už se dá trošku bilancovat. Jaké to bylo období?

Bylo to těžké pro všechny. Sport se z toho ještě doteď vzpamatovává. Byl jsem zvyklý mít za sebou v červenci pět, šest závodů. Teď nemám nic. O to víc jsme toho alespoň na trénovali, tréninků bylo víc.

Dotklo se to i vašeho byznysu?

Samozřejmě. Exhibic je teď poskrovnu, stejně tak seminářů a dalších věcí. Až teď se to začíná pomalu rozjíždět. Tak doufám, že alespoň to babí léto chytneme.

V Přerově se nakonec i letos dočkáme závodů strongmanů, i když nakonec nepůjde o megaakci se závodníky z celého světa, jak bylo v plánu, je to tak?

Letos jsme se zaměřili na začátečníky. Nechtěli jsme kvůli koronaviru dělat tu větší akci, kterou jsme měli připravenou. Na tuhle megalomanskou akci ale snad přijde řada příští rok. Takže jsme se rozhodli pro začátečníky. Máme tam už sto padesát startujících, tak jsem zvědavý, jak se s tím popereme.

Budou to opravdu začátečníci, nebo uvidíme i zkušenější borce?

Určitě tam jsou i závodníci, kteří úplnými začátečníky nejsou. To je ale klasika. Já jsem to nechal na zvážení každého. Kdo si to chce zkusit, ať přijde. Z profíků tam není samozřejmě nikdo. Ale jsou tam i kluci, kteří se tomu věnují už třeba pět let.

Jirka Tkadlčík na domácí půdě tentokrát závodit nebude?

Já ne. Já bych ještě s těmi mladými prohrál, to by byl průser (směje se). Ne, mě teď čeká 25. července závod na Slovensku – Nejsilnější Slovák. Je to otevřený závod, takže tam můžeme i my Češi. Na to se těším. A pak teda mistrovství Evropy v Polsku, pokud to na konci srpna skrz koronavirus vyjde. Svět přesunuli na září na Ukrajinu (oba závody asociace Ultimate Strongman, pozn. red.). Tam bych se chtěl taky podívat. Takže nakonec mistrovství světa dám.

Slyšel jsem, že byste si rád vzal zpátky světový rekord v mrtvém tahu strongmanů do 105 kilogramů (aktuálně 410 kg zvedl Luke Davis, pozn. red.), je to pravda?

Jo, teď to vypadá dobře, musím to zaklepat. V pondělí jsem šel tréninkově 385, což je jeden z mých nejlepších tréninkových výkonů. Já jsem takový, že na závodech dám vždy tak o dvacet kilo víc. Takže uvidíme. Ještě mám nějakých dva a půl měsíce na to, abych to posunul. Když na tréninku zvednu nějakých 405, tak si myslím, že 420 kilo na závodech dám.

Už máte představu, na kterých závodech tuto hranici zkusíte zdolat?

No, ideálně na tom mistrovství světa. To by bylo dobré. Ony pak budou další možnosti, ale když to zvednete na mistrovství světa nebo Evropy, tak to má větší punc.

Chrám síly v Přerově končí. Z jakých důvodů?

To pořádně teď nevím ani já. Nicméně výměníková stanice (budova v Jilemnického ulici, kde Chrám síly sídlí, pozn. red.) se bude prodávat. My už nebudeme její součástí. Já se budu stěhovat do Prahy, takže už jsem ani nechtěl na dálku něco rozjíždět tady. Kluci se tady o něco pokusili, ale nevidím to moc reálně. Chrám síly v Přerově pokračovat nebude, bude pokračovat v Praze.

Není to škoda? Jsou na vině i stížnosti z řad některých obyvatel z okolních domů na údajný hluk a nepořádek?

Pro mě je to až nepochopitelné. Pořád se tady říká, jak by se měl podporovat sport, hlavně u mladých lidí. Když to tak řeknu, držíme některé od drog, od alkoholu, hlavně ty mladší. Nepodporuje se to tady tak, jak by mělo. Jsem tady z toho trošku zklamaný. Kvůli pár stížnostem důchodců, kterým vadí všechno, snad i to, že tady roste tráva, mi to přijde jako velká škoda. Jsem z toho hodně smutný, snažím se užívat si tady poslední tréninky. To místo pro mě navždy bude první Chrám síly, je to srdeční záležitost. Budu na to vzpomínat jako na skvělý projekt, je to obrovská škoda, sám to nechápu.

Nezanevřete teď na Přerov?

Já jsem se tady narodil, jezdit sem budu pořád. To město mám svým způsobem rád, i když to má samozřejmě své mouchy (směje se). Je to tvrdé průmyslové město, dobře mě vychovalo v takové tvrdosti a zarputilosti. Na Přerov určitě nezanevřu, občas si zanadávám jako každý. Jsem Přerovák.