„Zápas se mi samozřejmě hodnotí špatně. Prohráli jsme doma, nejsme z toho nadšení," posteskl si Prášil těsně po utkání a jen těžko hledal další slova: „Připravovali jsme se poctivě na duel s Děčínem. Ten je v tabulce těsně za námi, takže jsme hodně zklamáni."

Utkání přineslo kvalitní basketbal z obou stran. Týmy se dlouho přetahovaly o vedení, nakonec jej urvali hosté. „Celý zápas byl vyrovnaný. Ani jedno družstvo se nedostalo do nějakého většího náskoku. Škoda, že jsme nedokázali využít našeho odstupu ze třetí čtvrtiny, kdy jsme vedli o osm bodů. Tam nás dohnali zpátky. Pak už se hrálo vabank. Hra byla vyrovnaná až do závěru. V něm jsme tahali za kratší konec. Byl to bojovný vyrovnaný zápas, takže nemůžeme být na sebe naštvaní, že jsme jej odevzdali. Nevyšlo to," krčil zklamaný Prášil rameny.

Rozhodující části utkání byla třetí čtvrtina. V ní se nejprve dařilo domácím, poté však přišla série odpískaných faulů a Orli se začali hádat s rozhodčími. Houstla i atmosféra v hledišti, které bouřlivě s některými verdikty nesouhlasilo. To vše rozhodilo domácí borce, kteří vedení ztratili.

„Bylo tam pár sporných momentů, ale na to se nemůžeme vymlouvat. To tak bývá, že se hráči nelíbí něco, co rozhodčí zapíská. V těchto případech se musí hrát dál. Nemyslím si, že by to zápas natolik ovlivnilo. Spíš nám chybělo trošku štěstí. Trápili jsme se ve střelbě z dálky. To byla jedna z příčin, proč jsme prohráli," hledal Prášil vysvětlení prohry.

Vyrovnaná bitva přinesla do Prostějova po dlouhé době skvělou basketbalovou atmosféru. Kromě kotle domácích fanoušků se hlasitě projevovali všichni diváci, i proto nesl zápas atmosféru play off.

„Určitě tu byla lepší atmosféra, než v duelech před tím. Vždycky když je zápas vyrovnanější, tak to lidi trošku strhne. Kéž by byla taková kulisa i v příštích zápasech a bylo to ještě lepší a přišlo víc lidí," přál si navrátilec Prášil.

Kapitán prostějovských basketbalistů byl na palubovce naposledy při finálovém zápase s Nymburkem, ale už tehdy si musel pro pohár vicemistrů dojít o berlích. Po půl roce je ale zdráv a připraven bojovat za tým. „Já jsem byl rád, že jsem mohl konečně po půlroce vyběhnout, ale bohužel to byl hořký začátek, kvůli prohře. Nedá se nic dělat. Jsem hlavně rád, že noha drží a můžu bez jakýchkoliv omezení hrát. To je pro mne důležité," usmíval se Prášil a dodal: „Jsem úplně v pořádku, jak před zraněním."

Fanoušci na něj ale nezapomněli a ve chvíli, když nastupoval do zápasu, tak se z ochozů ozývalo hlasité „Prášil, Prášil".

„Je to fajn, když si jsou lidé vědomí, že hráč nastoupil po dlouhé době. Je to velmi příjemné, ale já jsem se soustředil na sebe, abych byl koncentrovaný na zápas," řekl Prášil a také se podělil o své pocity z předchozích šesti měsíců: „Bylo to hodně těžké. Každý kdo někdy sportoval, tak ví, že nejhorší je sedět zraněný na lavičce. Člověk nemůže pomoct týmu a ještě, když to trvá takto dlouho. Naštěstí se mých šest měsíců týkalo už letní přestávky, což byla výhoda. Moc jsem se těšil, až budu opravdovou součástí týmu a nejen hráč na lavičce."