Tenisový titul z Prosperita Open je ve správných rukou. Mezi dvaatřiceti účastníky hlavní soutěže byl jeden hráč, který chtěl vyhrát o něco více než všichni ostatní. Prostějovský Jan Hájek se vinou četných zranění musí prokousávat žebříčkem nahoru.

„Motivace v Ostravě byla velká, chci se vrátit do první světové stovky. Dělám pro to maximum a doufám, že se mi to povede,“ potvrzuje pětadvacetiletý tenista.

„Po dlouhé době jsem schopen hrát několik zápasů za sebou. Nic mě nebolí, zdraví drží, výkonost jde nahoru, takže doufám, že se brzy vrátím tam, kde jsem byl,“ říká aktuálně hráč třetí světové stovky. Na konci roku 2006 byl ale v osmé desítce.

Do každého turnaje i nižší kategorie se musíte prokousávat sítem kvalifikace proti hráčům zcela odlišných kvalit. Dávají vám něco tyto zápasy?

Člověk to musí překousnout, i když ví, že do kvalifikací nepatří. Ale pokud chci hrát, tak těmi kvalifikacemi musím projít. V tomhle roce jsem se zatím až na dvě výjimky všude kvalifikoval. Tento týden jsem díky úspěchu v Ostravě dostal speciální místo do hlavní soutěže na challenger v italském San Remu. Doufám, že tam uspěji a pak ty kvalifikace už nebudu muset hrát.

Tenisoví odborníci hodnotili vaše ostravské výkony jako od hráče první světové stovky. Souhlasíte s nimi?

V zápase s Brazilcem Mellem ve druhém kole jsem podal vážně výkon, který by tomu mohl odpovídat. S Kubotem ve čtvrtfinále jsem první set pokračoval v podobném stylu, ale pak mi utekl začátek druhého setu a trošku jsem znervózněl. Malinko mi přestala fungovat hlava, protože těch zápasů je strašně moc. Po prohraném setu jsem se šel uklidnit na toaletu, opláchnout si tam hlavu a řekl jsem si, že ten třetí set musím hrát lépe.

S Kubotem i Darcisem jste shodně prohrál druhý set 0:6. Co musí člověk změnit poté co dostane kanára?

Po prohraném setu se člověk musí dát dohromady. Nesmí pokračovat ve stejném tempu a všechno musí změnit. Jestli to je 6:0, nebo 6:1 je úplně jedno. Jestli to je nějaký kanár, na to se moc nehraje.

V zápase s Kubotem byli diváci hodně slyšet. Pomáhalo vám to?

Já právě mám rád, když mi lidé hodně fandí. Mám rád ty zápasy, kdy přijde hodně diváků a vytvoří atmosféru, která mě vyhecuje.

V semifinále s Darcisem vám lajnový rozhodčí zahlásil foot fault za stavu 4:4 a 40:40, byla z toho dvojchyba a výhoda pro soupeře. Zažil jste již něco podobného?

To jsem snad ještě neviděl, aby první foot fault v zápase rozhodčí zahlásil za takového stavu. Navíc když člověk hraje doma a zahlásí to český rozhodčí. To byla strašná minela, opravdu nevím, co bych k tomu řekl.

Třetí set s Darcisem byl hodně vyrovnaný, tam asi rozhodovaly maličkosti.

Ten třetí set byl vyloženě o jednom o dvou balonech. Kdyby mě třeba brejknul, tak to mohlo vypadat úplně jinak. Pak se ke mně štěstí obrátilo čelem, když jsem dal dvě prasátka za důležitého stavu.

Ve finále s Chorvatem Dodigem jste žádné drama nedopustil. Bylo to snadné vítězství?

První set byl výborný tenis, oba jsme si sáhli na dno svých sil. Za stavu 5:4 jsem koncovku ještě nezvládl, ale pak se mi podařil reparát. Měl jsem asi větší vůli po vítězství, strašně jsem chtěl vyhrát. Druhý set mi neutekl tak jako ve dvou předchozích zápasech.

Do letošní sezony jste vstoupil až v březnu v Maroku. Co to zapříčinilo?

Já jsem začal přípravu na tuto sezonu v listopadu loňského roku v Tatrách, kde jsme byli s kondičním trenérem a s Tomášem Berdychem na kondičním soustředění, ale tam jsem si bohužel zranil koleno tak, že jsem se musel celý prosinec místo přípravy léčit. Příprava byla tedy posunutá a kvůli tomu jsem začal hrát turnaje o ten měsíc a půl později než normálně.

Po ostravském úspěchu poskočíte na žebříčku rázně nahoru. S jakým umístěním na konci sezony byste byl spokojený?

Nechci si dávat nějaké cíle, prostě budu hrát zápas od zápasu, a jestli skončím 200., nebo 80., tomu nechám volný průběh. Budu se samozřejmě snažit skončit co nejlépe, ale dávat si nějaké cíle, to už ne. Na to jsem již starý. (úsměv)

Máte rád domácí turnaje jako třeba Ostrava, Praha, nebo Prostějov?

Za Prostějov hraji, takže ten turnaj je skoro doma, i když jsem Olomoučák. Jestli hraji v Ostravě, nebo třeba v Aténách, kde jsem hrál před čtrnácti dny, všude hraji stejně. Samozřejmě tady mám známé, kteří mi přijdou fandit, ale do zápasu jdu stejně naplno.

V Aténách jste byl v semifinále a doslova zničil Crivoie. Tento hráč před pár dny na velkém turnaji Masters v Římě porazil slavného Američana Jamese Blakea. Zaregistroval jste tento výsledek?

Ten zápas s Crivoiem v Aténách jsem hrál výborně, ale když jsem viděl, že Crivoi porazil Blakea, tak mě to strašně překvapilo. To je důkaz toho, že dnešní tenis je tak vyrovnaný, že kdokoliv může porazit kohokoliv.

Kdybyste měl lepší ranking, také zkoušíte tyto velké turnaje?

Já doufám, že žebříček bude brzo takový, že budu moci hrát ty větší turnaje, anebo hlavní soutěže na challengerech.

Chystáte se na kvalifikace grandslamových turnajů?

Chtěl bych se dostat už i do kvalifikace na Wimbledon. Tam jsem před dvěma lety hrál dobře, když jsem vypadl v pěti setech s Juanem Carlosem Ferrerem, a to jsem vedl 2:0 na sety. Určitě se jiným povrchům než antuce vyhýbat nebudu.

Olomoucká tenisová akademie Hájek - Bedáňová ve sportovním komplexu Omega se již rozjela. Funguje to zatím podle představ?

O to se stará Dája, trénuje tam a má pod sebou ještě jednoho trenéra. Já se tam chodím akorát dívat, protože určitě chci ještě hrát profesionálně. Kromě toho, že to má moje (naše) jméno, tak s tím nemám nic společného, o to se stará přítelkyně a já doufám, že až skončím s aktivní kariérou, tak se k ní připojím a rozjedeme to tak ještě ve větším.

Na konec kariéry rozhodně ještě nemyslíte, že?

Určitě pokud zdraví dovolí, tak chci hrát, co to půjde. Pak by toho člověk mohl jednou litovat, že skončil brzo, když ještě mohl hrát.

Zdraví je pro vás osobně asi klíčový faktor. Přetrhané vazy v koleni ovlivnily vaši loňskou sezonu . Je tedy momentálně vše v pořádku?

Aktuálně je po zdravotní stránce všechno v pořádku, ale musím to raději hned zaklepat na dřevo. Měl jsem tady náročný program jak v singlu, tak v deblu a nejsem fyzicky na nule. Takže doufám, že jsem ještě neřekl poslední slovo.

Miroslav Mazal