Nejprve se střelecky prosazovala pouze mezi juniorkami, posléze také v ženském áčku. Svými výkony si brzy vysloužila pozvánky do reprezentačního výběru do devatenácti let a v minulém týdnu se posunula opět o kousek dál.

Nejprve jako střídající hráčka, posléze jako útočnice základní jedenáctky pomohla k postupu do další fáze evropské kvalifikace. Proti Turecku vsítila svou premiérovou branku a zařídila remízu 1:1, následně se gólově podílela i na rozhodující výhře 4:0 nad Rumunskem.

„Oslavy nebyly žádné, „jen“ velká radost. Důvod slavit bude, pokud se dostaneme na mistrovství Evropy,“ podělila se o dojmy krátce po návratu z Prahy stále ještě kmenová hráčka Kostelce.

Dorážka a průnik

I několik dní po střetnutí s Turkyněmi si dokázala vybavit pocity po své první reprezentační brance.

„První moje myšlenka byla na mamku, protože ta se mnou tohle všechno moc prožívá,“ zavzpomínala na okamžik po úspěšné dorážce z malého vápna. Proti Rumunkám se již prosadila po své typické akci – úniku, při němž mohla naplno uplatnit předchozí atletickou průpravu.

„Myslela jsem si, že když Rumunsko porazilo Turecko, tak pro nás Rumunky budou hodně těžkým soupeřem. 4:0 ale mluví za vše a kdybychom proměnily všechny šance, mohlo to být i víc,“ připojila Matoušková. Za vše mluví poměr střel i rohových kopů 15:2.

Na kvalifikaci přitom neodjížděla v nejlepším rozpoložení, protože se jí nepovedlo domácí dvojutkání s Baníkem Ostrava. „I na trénincích v klubu jsem se necitila dobře, ale myslim že se mi to celkem vydařilo a proti Turecku se mi vrátila forma,“ hodnotila skromně.

V dosavadních třech odehraných ligových kolech nastřílela Matoušková tři branky mezi ženami, čtyřikrát se pak trefila mezi juniorkami do sítě Teplic. O cílech pro nejbližší období má naprosto jasno: „Hlavně udělat maturitu a základ v U19. Jelikož mi ale už příští rok bude devatenáct, tak můj největší cíl je dostat se do áčka.“

JIŘÍ MOŽNÝ