Kliknutím zvětšíte„Vůbec netuším, kdy se opět vrátím k tenisu, kdy na něj opět dostanu chuť. Nyní o něm vůbec neuvažuji, vzpamatovávám se z celého extempore a šoku. Jsem vyčerpaná a unavená,“ hlásí po své celodenní cestě a pozdně nedělním návratu domů aktuálně 81. hráčka světa v deblu. „Až doma se cítím nejbezpečněji a mohu se uklidnit,“ přiznala Voráčová, dlouholetá svěřenkyně trenéra Libora Šubrta.
Zažila jste někdy větší mediální zájem než nyní?
Snad jen při mém úspěšném účinkování ve Wimbledonu. Popravdě vůbec mě nenapadlo, že se o můj příběh bude tolik lidí zajímat. Vše je ale hodně v souvislosti s mužskou tenisovou jedničkou Djokovičem. Zájem o rozhovor neměla jen česká média, ale i hromada zahraničních. Na rozdíl od rozhovorů po tenisových úspěších jsem si to nyní vůbec neužila. Na druhou stranu jsem cítila povinnost se o to, co se v Melbourne stalo a dělo, podělit se všemi, aby se o tom mluvilo! Vůbec mě nenapadlo, že se něco takového vůbec může stát a udát. Svět se změnil. Trošku mě vše zneklidňuje!
Máte pro to vysvětlení? Austrálie už není bezpečné místo pro tenis?
Spousta lidí se mne na poslední události ptá. Cekově to neukazuje na dobrý obraz společnosti. Přitom v Austrálii jsou pohodoví lidé, za svou kariéru jsem zde byla mnohokrát, všichni okolo tenisu jsou přátelští, zlatí! To co se stalo nyní, je spíše věcí politiky, vlády. O to více jsem šokována.
Měli o vás nejbližší v minulých dnech doma strach?
Určitě ano, ale o mém problému se dozvěděli až s odstupem, nechtěla jsem je vystrašit. Až po mé deportaci, všech výsleších. Spojila jsem se s nimi, vše povyprávěla, až když jsem byla v deportačním hotelu. Strach o mě určitě měli, stejně jako jsem jej měla o sebe. Dokud jsem nebyla doma, nic nebylo jisté, necítila jsem se bezpečně.
Co jste během týdne v Austrálii vše stihla?
Přípravu a jeden zápas v rámci přípravného turnaje, kde jsme ale hned vypadli. Poté jsem se rozmýšlela, zda se vydám na další turnaj v Adelaideve ve čtvrtek nebo pátek. Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdybych vyrazila už ve čtvrtek.
Kdy jste začala tušit, že se vám zkomplikuje tenisový život?
Možná, že jsem trošku naivní, ale nikdy! Nic jsme totiž s trenérem neporušili! Když už nás jednou přes hranice pustili, nepočítala jsem s touto šílenou variantou, nepřipouštěla jsem si ji. Ani během dlouhého výslechu. Až mi řekli, že se mi víza ruší, rozbrečela jsem se, hodně! Možná trenér začal něco tušit, více sledoval věci okolo. Nikdo nás ale nevaroval, neinformoval o možných komplikacích.
Dá se celé to zatčení, převoz, výslechy a pobyt v deportačním hotelu přirovnat k něčemu ve vaší historii?
Absolutně nedá! Pořád mi připadalo, jako bych se dívala na nějaký film – dlouhý výslech s pokyny typu vysvlečte se, oblékněte! Fuj, už na to nechci ani pomýšlet, natož to zažít!
Jak dlouho jste uvažovala, že se odvoláte jako Djokovič?
Byla jsem v jiné situaci, než Novak. Nemám takové možnosti a zázemí jako on. On je jednička, ekonomicky za vodou. Já jen poslouchala vysvětlení a doporučení právníků australského tenisového svazu, které jediné jsem měla při výsleších k dispozici. Když mi oznámili, že mi víza ruší a jak složité by bylo je získat zpět, nedávalo mi smysl dál setrvávat v Austrálii. Po této informaci jsem byla rozhodnutá vrátit se domů a pracovala na co nejrychlejším návratu. I ten byl v dané situaci pro mě velmi složitý!
Jak nesla deportaci vaše parťačka pro Australian Open?
Egypťanka Mayar Sherifová to vzala dobře. Volala jsem jí to hned druhý den, kdy jsem byla zavřená v hotelu. Pokusila si najít novou parťačku, ještě to jde. Měla šanci si ji najít, není to nic neobvyklého… Moc mě mrzí, že jsme nemohly nastoupit. Měly jsme ambice.
Kolik vás ta „sranda“ v Austrálii stála? Budete po někom žádat finanční kompenzace?
Když vyhrajete nebo prohrajete, máte to ve svých rukou. Protože ale všechno spojené s deportací nebyla má chyba, splnila jsem vše potřebné, určitě budu australský tenisový svaz žádat o náhradu. A nebude malá, v řádů statisíců korun, protože cestoval se mnou i trenér. Navíc všechen čas, hotely, příprava na grandslam, možné prize money. Doufám, že se k tomu australský svaz postaví čelem a nebudeme to muset řešit právní cestou. Vše ukáží příští dny.
Po této zkušenosti, budete vůbec sledovat Australian Open?
Teď na něj nemám ani pomyšlení, natož chuť. Čas vše asi otupí, na nějaký zápas se asi podívám. Poslední dny jsem ale řešila úplně jiné problémy, hlavu nemám nastavenou na tenis. Jsem hrozně unavená, pořád vyděšená. Musím si hlavně odpočinout, vše mi vzalo hodně síly. Také trenér je ze všeho vyřízený, musel mi vše narychlo sbalit, obstarat organizační věci, sám si narychlo neplánovaně zajistit transport na letiště.
Kdy plánujete opět návrat na kurt?
Nevím, teď na to nemám myšlenky. Až na základě pocitu se rozhodnu. Stále se probouzím ze šoku, ještě jsem to nezpracovala. Možná mi nedochází, co se stalo.
Co říkáte na pondělní úspěch Djokoviče u soudu?
Přeji mu to, je to nejlepší pro tenis. My jsme přijeli hrát tenis, oba jsme splnili nařízení, ale já nehraji, škoda. Sice nesouhlasím s jeho pohledem na očkování, ale respektuji jeho postoj, ať je nebo není naočkovaný. Pokud vše potřebné splnil, má hrát!
Proč tedy nejste očkovaná?
Zpočátku jsme také byla proti očkování. Zvláště, když jsme se většinu času na turnajích pohybovali v bezpečné bublině. S postupem času jsem si uvědomila, že i vzhledem k mému okolí, rodičům, je správné se naočkovat. Ale nestihla jsem to. Navíc v prosinci, před svátky, jsem prodělala covid. Měla jsem mírnější průběh, pár dnů teploty. Byla jsme celkem dlouho oslabená, měla i jiné zdravotní komplikace, dva týdny se necítila dobře. Vážně jsme zvažovali i samotný odlet, nakonec i kvůli teplu a dobrému zázemí s fyzioterapeuty jsme nakonec odcestovali a já pak tvrdě makala. Každopádně odpíračem očkování, jako je Novak, rozhodně nejsem. Až mi lékaři očkování opět doporučí, podstoupím jej! O tom žádná! Každopádně takové věc by neměla rozdělovat společnost.
Poletíte ještě někdy hrát tenis do Austrálie?
Nevím, to si ještě pořádně rozmyslím. Každopádně tím, že mi byla vládou jednostranně zrušena víza, se mi situace i v tomto směru hodně komplikuje, protože oficiálně bych neměla nárok na víza do Austrálie v dalších dvou letech. I toto budu muset vyřešit.
Jaký další program vás nyní čeká?
Vůbec nevím. Normálně bych po grandslamu pokračovala na turnaji ve St. Peterburgu a podobně. Netuším, kdy a kam se vydám.
Neodradí vás to od další tenisové kariéry?
Uvažuji o konci již několik let, ale dokud mi zdraví slouží a tenis mi dělá radost, chci se jím bavit.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
