Štěpánek: Rodičům patří dík. Manželka a dcera jsou moje největší vítězství

10. 6. 2019

Půl roku po velkolepé rozlučce v pražské O2 areně znovu na kurtu bavil fanoušky. Tentokrát Radek Štěpánek zavítal do Prostějova, kde se exhibičním zápasem loučil s místním turnajem. Především ale poděkoval svým rodičům, kteří nechyběli na tribuně. „Bez nich bych neměl šanci se na tenisovou cestu vydat. Patří jim ten největší dík,“ dojemně vzkazoval rodák z Karviné.

Radek Štěpánek, Ctislav Doseděl, Petr Pála a Pavel Vízner v exhibiční čtyřhře na Moneta Czech Open.

Kliknutím zvětšíte

Radek Štěpánek, Ctislav Doseděl, Petr Pála a Pavel Vízner v exhibiční čtyřhře na Moneta Czech Open. | Foto: Deník / Jiří Kopáč

Co se vám honilo hlavou při rozlučce na kurtu a ve chvílích, kdy váš otec Vlastimil na tribuně plakal?

Možnost poděkovat rodičům pro mě byla ta nejvzácnější chvíle. Táta to nemá rád, když mluvíme o tom, kolik toho museli obětovat, protože to dělali z lásky. To je to nejkrásnější a taky je to důvod, proč jsem měl tenis tak rád.

Jak se vám daří po konci profesionální kariéry?

Doma mám manželku a jedenáctiměsíční dceru, takže jsem na ně během rozlučky myslel, protože ony jsou moje největší životní vítězství. Těch jedenáct měsíců s dcerou je nejkrásnější škola života, kterou zatím prožívám.

Jak jste se cítil na prostějovském centrkurtu, kde jste třikrát triumfoval na Czech Open?

Jsem tady v podstatě doma. Strávil jsem tu spoustu let – skvělé časy, horší časy. Prostějov vždycky byl a doufám, že bude i nadále Mekkou českého tenisu. Prošlo nás tudy spousta a myslím, že jsme všichni hráli docela dobře a někteří ještě hrají. Líheň je tady velká.

Nebylo vám smutno z toho, jak čeští tenisté letos na turnaji dopadli a že neprošli ani do čtvrtfinále?

Samozřejmě je mi smutno na každém turnaji, kde nevidím Čechy. Doufám, že Berďa (Tomáš Berdych, pozn. red.) se teď vrátí na trávu. Hlavně aby byl zdravý a mohl hrát. Díra, která tam je, mě mrzí, protože jsme se snažili hodně dlouhou dobu hrát co nejlíp, ale také jít příkladem mladším, které to teprve čeká. Už v Přerově pro mě moc znamenalo, když jsem mohl být po boku Slávy Doseděla a vidět jeho profesionální přístup. Žral jsem každou větu, každý trénink.

Kde se u mladých stala chyba?

Já jsem byl zvědavý a zajímalo mě úplně vše. To mi od těch mladších teď chybí – že si malinko neváží toho, koho kolem sebe mají a nesnaží se od nich přiučit, víc než jen to, co vidí. Neptají se tolik.

Co byste jim poradil?

Aby žili pro vítězství. A nevítězili pro to, aby žili.

Teď míříte do Londýna za Grigorem Dimitrovem, se kterým jste začal spolupracovat. Má Bulhar na to, aby se vrátil se do elitní desítky světového žebříčku?

Já v to věřím, protože v tréninku dokáže hrát věci, které jsem dlouho neviděl. Hlavní úkol je přenést to do zápasů. Už byl třetí na světě, vyhrál Turnaj mistrů, takže to pro něj nejsou neznámé vody. Potřebujeme nějaký čas na to, abychom jej zase vrátili tam, kde byl.