Prostějovský překážkář totiž i přes svůj věk neustále jezdí na kole a hůl, o kterou se opírá, používá podle vlastních slov jen na obranu proti lupičům. Jan Mrázek neopomněl zavzpomínat i na své začátky. „Rád vzpomínám na Protektorát, to jsem totiž s atletikou začínal," zasnila se sportovní legenda.

Cena od Olomouckého kraje Jana Mrázka příjemně překvapila. „Pro mě je to velmi překvapivé a jsem velmi rád, že si vzpomněli i na nás starší atlety. Pro mě nejvíc znamená, že mě tu pozvali," usmíval se vitální devadesátník.

Pro vytáhlého atleta to však není první cena. „Já si pamatuji, že v roce 1953 jsme byli v atletice vyhlášeni první mistři sportu. Já a Emil Zátopek mezi prvními. Ale musím říct, že to středeční vyhlášení bylo ještě slavnější, než v té Praze," dodal dojatý sportovec.

Kdyby měl světlo, přijel by na kole

Všem divákům pak vyrazila dech informace od hejtmana Jiřího Rozbořila: „Musím vám prozradit, že pan Mrázek dojel na kole."

To však se smíchem na rtech Jan Mrázek vyvrátil a zdůvodnil, proč kolo nechal výjimečně doma:

„No chodit nemůžu, takže jezdím jenom na kole. Ve středu jsem na kole přijet chtěl, ale nemohl jsem. Nevěděl jsem, že je to večer a já nemám na kole světlo. Jinak bych sem určitě dojel. To mi nedělá potíže a jsem rád, že na něm můžu jezdit. Udržuje mě to při životě."

Jan Mrázek také zavzpomínal na své atletické kolegy, především pak na dvojici Emil a Dana Zátopkovi.

„To je tak. Já jsem se Zátopkem běhal už v době, kdy jsem byl v civilu. Pamatuju si, jak Emil začínal u Bati. Potom jsem sloužil základní službu v Uherském Hradišti a tam jsem se seznámil s Danou, která ještě hrála jen házenou a s oštěpem teprve začínala. Tam se s Danou seznámil taky Emil," vyprávěl překážkář Mrázek.

„Já jsem měl poté štěstí, že Emil byl velitel moji roty. Spávali jsme ve spartakiádním stadionu v tribuně, atleti a gymnasti. Zátopek byl náš velitel. Znali jsme se velmi dobře, a když jsme někam jeli, tak jsme spávali spolu na pokoji. S námi byli ještě olomoucký čtvrtkař Poděbrad a sprinter Brož, všichni jsme byli důstojníci."

Přátelství dvou legend československého sportu však pokračovalo i po vojně. „V roce 1969 jsem odešel z armády a stal jsem se trenérem, ale pořád jsme byli ve styku," přiznal Jan Mrázek.

Bývalý trenér se i dnes ve svých devadesáti zajímá o atletiku a radí mladším kolegům.

„Samozřejmě, že radím. Působím totiž v atletickém oddílu. Byl jsem tajemníkem tělovýchovné jednoty na okrese a trenérem. Když jsem byl moc starší, tak jsem dělal archiváře. Máme tady krásných dvanáct knih o prostějovské atletice od roku 1920 až do dnes," připomněl také bývalý kouč Jan Mrázek.

Postesk na stavem prostějovské atletiky

Z momentálního stavu prostějovské atletiky je však smutný.

„Teď mi moc radost nedělá. Vzhledem k tomu, že se zrušil stadion SK, kde jsem také působil jako tajemník. Přešli jsme na ovál Reálného gymnázia, ale tam je dráha jen tři sta třicet metrů a ne čtyři sta. To má velké nevýhody. Je to taky daleko od centra, takže dětí moc nechodí. Mají média, počítače a vše možné," povzdechl si Jan Mrázek.

On sám se angažoval v zapojení mládeže do sportu. „ Já jsem byl původce založení atletických sportovních tříd, ale tehdy jsme dělali výběr a nyní je to bohužel nábor. Mládež, to je známe, má jiné koníčky. Bohužel," řekl zklamaně Jan Mrázek.

Sportovní legenda se však zajímá o všechny disciplíny a zvláště prostějovské kluby.

„No tak teď mi nedělá radost fotbal, ale samozřejmě sleduju basketbalisty, volejbalistky. Tenis? To je automaticky nejlepší sport. Bohužel, bylo víc kvalitních sportů. Třeba boxeři byli výborní. Byl tu Miloš Králičků náš reprezentant. Jednou je to tak a než se generace vymění tak zase jinak. Co můžeme dělat?," krčila rameny největší hvězda středečního večera.