Jako nejlepší český mužský tým, byli Svazem vodáků ČR nominováni na Mistrovství světa, na jubilejní desáté měření sil pod hlavičkou IRF (Mezinárodní raftařská federace), potřetí pořádaném jako oficiální Mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě. Prostějovská posádka ve složení David Lisický, Jan Vlček, Jan Krajc, Jan Neset, Jan Hanuliak a Pavel Šamánek jela obhajovat druhé místo z kombinace a zlato ze sjezdu z posledního šampionátu.

Koryto jihokorejské řeky nebylo zprvu k sjezdařům příliš štědré. Kvůli nižším stavům vody v tréninkových dnech panovala dokonce obava nad přesunem úvodních disciplín o pět set kilometrů jižněji.

Ulitý start ve sprintu

Vymodlený déšť nakonec uschopnil trať a tak první sprintérské disciplíny mohly proběhnout dle plánu.

V timetrialu zajeli „Šamani“ šestý nejrychlejší čas a v osmifinále měli za soupeře papírově výrazně slabší člun z Bosny a Hercegoviny. Hned na úvod vyřazovacích bojů je ale zradil startovní signál. Oproti minulým letům instalovali organizátoři na start tabuli, která postupně odpočítává vteřiny do startu. Nejprve deset, potom pět a v momentě, kdy se na tabuli objeví nuly, zazní klakson, po němž posádky vyrážejí k cíli. Až do zvukového znamení musejí mít všichni pádla nad vodou. „Já jsem kontroloval tabuli a jakmile padly nuly, tak jsem hrábnul do vody, jenomže signál zazněl až o nějakou půl sekundičku později. No a bylo zaděláno na malér,“ sypal si popel na hlavu levý háček Jan Vlček. Prostějovští soupeře jednoznačně převálcovali, ale když v cílovém prostoru opouštěli loď, rozhodčí jim sdělili smutný verdikt. „Řekli nám, že jsme ulili start a že dostáváme padesátivteřinovou penalizaci. Takže do čtvrtfinále místo nás postoupili Bosňané,“ vrtěl smutně hlavou kapitán W&D Prostějov David Lisický. „Je to děsná škoda, protože jsme zajeli nejrychlejší čas ze všech, takže to smrdělo plackou, ale co se dá dělat, je před námi ještě slalom a sjezd. S obhajobou posledního stříbra už to bude hodně těžké, ale ještě jsou ve hře medaile ze dvou disciplín, tak se o to popereme,“ uzavřel téma zapomenutíhodného sprintu Lisický.

Přece jen medaile

Šanci spravit si chuť měli prostějovští vodáci hned druhý den při slalomu a obhajobě zlata ze sjezdu z před dvou let. Přes noc zavalil oblast Inje vydatný déšť, v úvodu voda chyběla, teď před ní týmy utíkaly proti proudu výše do hor. Na posádky, startující po třech člunech ve dvouminutových intervalech, čekala devítikilometrová trasa, na níž se střídaly klidné úseky s pasážemi dosahujícími čtvrtého stupně obtížnosti.

Po slalomu byli na průběžném sedmém místě a ve sjezdu startovali ve třetí skupině se slabšími soupeři, s Velkou Británií a Austrálií. „Byl to docela mazec, konečně pořádně divoká voda,“ liboval si po dojezdu do cíle Jan Neset, v tu chvíli už dvojnásobný vicemistr světa v raftingu. „V podstatě se od nás nic jiného než vítězství nečekalo, když jsme všichni sjezdaři.“

„Kdyby nám někdo po prvním dnu, kdy jsme absolutně nezvládli sprint, řekl, že budeme nakonec druzí v kombinaci, tak bychom se mu všichni vysmáli, ale nakonec se to podařilo a jsme zase na bedně,“ zářil štěstím Šamánek.

Pokračování v Číně

Ihned po skončení MS v raftingu se přesunul český mužský tým W&D Prostějov na Mezinarodni mistrovský závod do Číny. „Ten se jel na Red River v nově vybudovaném středisku na středně obtížné řece přijatelného vodního stavu v oblasti Sheynangu. Opět jsme zabodovali a zvítězili před Slovinci, Mexikem“ shrnul cestou domů z „asijské mise“ další prostějovský úspěch kapitán Zbyněk Netopil.