Z brankářů se představil 
ve dvaceti zápasech Jiří Hrubý, v jedenácti Michal Zacpal, v sedmi Lukáš Mach, ve dvou Zdeněk Micka a v jednom Štěpán Kamený. Z hráčů v poli nastoupil ke všem dvaadvaceti zápasům David Jurečka (91 branek), k jedenadvaceti Jiří Kozlovský (110), k dvaceti Jakub Raška (7), k devatenácti Jiří Kosina (173 – nejlepší střelec), k osmnácti Svatopluk Ordelt (13) a Štěpán Gazdík (64), k sedmnácti Tomáš Valach (39) a Michal Jurík (21), k patnácti Michal Burget (10), k třinácti Pavel Šestořád (17) a Tomáš Chytil (5), k jedenácti Michal Jura (18), k devíti Filip Mikulka (1), k osmi Michal Nevrlý (3) a Pavel Procházka (10), k sedmi Martin Juráček (8), k pěti Adam Budík (0) a Robert Nevrlý (2), ke třem Tomáš Černíček (17) a Tomáš Jurík (1) a ke dvěma Lukáš Münster (2).

Ukončená soutěž bývá vhodnou příležitostí k rozhovoru s trenérem týmu, na otázky odpovídal Josef Zedníček.

Jak hodnotíte průlet vašich svěřenců soutěží? Procházka to nebyla.

Procházka opravdu ne, zejména v první části soutěže, v loňském roce na podzim. V soutěžním ročníku 2012 až 2013 jsme chtěli obhájit velmi úspěšné třetí místo v konečné tabulce ročníku předchozího, nebo být, nejhůře, šestí. To se nakonec stalo, ale z toho pohledu, že jsme přezimovali na jedenáctém místě tabulky, předposledním, s pouhými sedmi body, je to úspěch. Na jaře jsme si připsali dalších třináct bodů, i když jsem hráli doma jen pět utkání a ještě navíc s lídrem tabulky Bohunicemi, i s dalším velmi silným týmem z Hustopečí. Naši hráči totiž přistupovali k tréninkům odpovědněji, sami cítili, že s tím podzimním přístupem toho na jaře moc nezlepšíme. Trochu jsme také změnili hráčské posty, například Gazdík šel z levého křídla na střed a na křídlo přišel mladičký Procházka. Dorostenci začali trénovat spolu s muži. Přesto nás nebylo k utkáním moc, ani s mým hrajícím asistentem Svaťou Ordeltem často dvanáct hráčů k dispozici nebylo.

Už od podzimu nás omezovala zranění některých hráčů, na jaře přibyla další, přicházeli jsme postupně o Šestořáda, Procházku a Mikulku. Z Olomouckého kraje hrajeme v jihomoravské skupině druhé ligy pouze my a házenkáři Kostelce na Hané, v soutěžním ročníku 2011 – 2012 jsme na tom byli v závěrečné tabulce poněkud lépe a po nedávno ukončeném soutěžním ročníku 2012 – 2013 jsme také výš, o dva stupínky. Samozřejmě se dobře známe, máme se navzájem rádi, ale to víte, zdravá rivalita zde bezesporu je.

Mohl byste se vyjádřit k výkonům jednotlivců?

Moc nám pomohl příchod brankáře Zacpala, měli jsme tak, s Hrubým, kvalitní, vyrovnanou a tedy spolehlivou, brankářskou dvojici. Posílilo to i psychiku týmu. Pomohl také návrat Jury, vrátil se k aktivní házené po asi pěti letech a s Raškou byli na pivotě oporami v obraně i v útoku. Zvedla se forma u Kozlovského, na jaře byl výraznou osobností, jedním z tahounů. Střelecky dominoval Kosina, i když na něj hráli soupeři převážně osobku. Se svými 173 góly je i nejlepším střelcem celé soutěže. Velice se zlepšil Valach, zápas od zápasu rostla výkonnost Gazdíka, Michal Jurík je zkušený hráč, výborný v obraně a umí hru usměrnit. Mladý Jurečka je na pravém křídle velmi šikovný, perspektivní a střelecky produktivní hráč, v případě potřeby dobře zastupoval ve hře nepřítomné kolegy Ordelt. Slabším místem v naší sestavě byl post levého křídla, po přeřazení Gazdíka tam nalezl uplatnění dorostenec Procházka, ale po jeho zranění se tam střídaly další tváře.

Kterých výsledků jste si nejvíc vážil?

Tak třeba jarního vítězství nad Velkým Meziříčím o osm branek, což jsme potřebovali, abychom byli v případě rovnosti bodů v konečné tabulce lepší ve vzájemných zápasech. To nám nakonec vyšlo, je lepší být šestý než sedmý… Vážím si samozřejmě domácího vítězství nad prvními Bohunicemi o pět branek, výhry v Brně nad kvalitním soupeřem o gól i remízy v Kostelci na Hané, i když jsme tam dostali vyrovnávací branku snad vteřinu před koncem zápasu. Ale podtrhuji, že nejdůležitější bylo vítězství v Ivančicích, nastartovalo následné úspěšné jaro. Bylo o to cennější, že jsme tam v průběhu duelu už zdánlivě beznadějně prohrávali, ale kluci to dokázali otočit. Nakonec o gól zvítězili a jejich sebedůvěra velice vzrostla.

Nehovoříte pane Zedníčku o sobě, proslýchá se, že jako trenér končíte…

Je to pravda, jednak mně končí u mužstva dvouletá smlouva, ale už v únoru jsem vedení TJ Sokol II Prostějov oznámil, že s jejím případným prodloužením nelze uvažovat. Důvody jsou zdravotní, myslím, že mne čeká operace. Kdo bude trenérem novým, to zatím nevím, údajně je prý vše ještě v jednání.

Autor: VLASTIMIL KADLEC