Jiří, ovlivnila vás v prvním zápase trochu nervozita, že na prostějovském turnaji máte šanci na třetí titul v řadě?
Určitě. Tento turnaj je pro mě vždycky specifický. V poslední době jsem tady získal extra motivaci, protože poslední tři roky jsem hrál finále a poslední dva roky jsem vyhrál. Je to pro mě srdeční záležitost a pro turnaj bych udělal naprosto cokoliv, abych tady uspěl. Možná je to jeden z důvodů, proč je pro mě start vždycky tak obtížný. Už ve druhé sadě jste mohl zvítězit, ale nakonec v tie-breaku uspěl Jankovič. Srazilo vás to psychicky?
Vývoj zápasu mě srazil, neměl jsem to moc ve svých rukou. Nebylo tam nic moc, na čem bych mohl stavět a kde bych se cítil nějak komfortně. Míče strašně lítaly a na raketě jsem to absolutně necítil. Bylo to trápení. Když už jsem to mohl ve druhém setu přetrpět, tak jsem v tom byl zas. Takže to bylo trochu mentální neštěstí pro mě. Ale říkal jsem si, že když budu držet podání, tak se třeba něco u něj na servisu přihodí. Což se stalo, ale ne moc po tenisové stránce, ale spíš po fyzické.
Vnímal jste Jankovičovy zdravotní problémy na konci zápasu?
Nevím, co si o tom myslet. Přišel mi celou dobu celkem v klidu, ale když byl brejkbol, tak najednou nebyl schopen se na tu nohu ani postavit. Ale to tak asi bývá, že křeč přijde a je po všem. Musím říct, že za stavu 4:4 už se mi taky celkem motala hlava, už jsem byl vyčerpaný. Ale naštěstí zašlo slunce, trochu jsem se vydýchal a nabral síly.
Překvapil vás soupeř svým výkonem, který vypadal kvalitně?
Hrál to, co jsem mu dovolil hrát. Na úvod měl respekt, hned jsem ho brejknul. Pak už jsem měl blízko k vedení 2:0, zkazil jsem volej u sítě a od té chvíle se to nějak lámalo. Bylo to nemastné neslané. Hrál dobře, protože vycítil, že nejsem v extra formě. To pro něj byla motivace navíc.
Ve druhém kole bude vaším protivníkem Janko Tipsarevič.
Je to samozřejmě zkušený hráč. Teď není ve formě, ve které byl. Dělá spoustu chyb, zejména z forhendu to není ono. Určitě je tam šance, ale bude pochopitelně záležet i na mém výkonu.
