I přes semifinálovou prohru s Nymburkem ponechalo vedení prostějovského klubu ve funkci trenéra Petera Bálinta. Ten k týmu přišel až v průběhu sezony, když byl na konci listopadu odvolán kvůli špatným výsledkům srbský kouč Ivica Mavrenský.

A rychle si dokázal získat srdce hanáckých fanoušků. Ti jej dokonce na posledním domácím zápase proti Nymburku podpořili velkým transparentem s jasným vzkazem. Nechte nám Petera, stálo v něm. A stalo se.

„Mile mě to překvapilo. Je to projev fanoušků, že s tím, co se tady začalo dělat, souhlasí. A to je pro mě limitující. Pokud se někomu něčí práce líbí, a dá to takhle najevo, tak je to pro mě největší odměna, která se mi za to roky, co tu působím, dostala,“ říká Bálint o podpoře domácích fandů.

Vedení klubu v neděli oznámilo, že s vámi počítá i pro příští sezonu. Potěšilo vás to?

Samozřejmě, že mě ta nabídka potěšila. Prostějov se pro mě stal v podstatě druhým domovem. Každý další rok a obzvlášť u A týmu je pro mě pocta. Vždy jsem k tomu přistupoval tak, že pokud tu nabídku dostanu, tak ji přijmu. Teď jsem čekal, jestli bude spokojenost s uplynulou sezonou, ta asi nebyla úplná, ale důvěru jsem dostal a rád ji přijal. Doufám, že se mi podaří příští rok přesvědčit o tom, že jsme schopni hrát ještě lépe.

Důležité to asi bude i z hlediska koncepční práce. V této sezoně jste k týmu přišel už v rozběhnuté sezoně, bude to teď velký rozdíl?

Snad si to od začátku poskládám tak, jakou mám představu. Ono to je velice těžké. Protože to je závislé nejenom na tom, jestli vy někoho chcete. Ale musí to chtít i ten hráč a samozřejmě na to musí být finance. Takže teď musíme najít tu správnou cestu, jak tady některé hráče udržet, tým vhodně doplnit a najít na to prostředky. A taky přesvědčit hráče o tom, že to co děláme, je správné. Ta práce, která se začala, bude mít i nějakou návaznost.

Skončili jste v semifinále, dá se to v této sezoně hodnotit jako úspěch?

V této sezoně si myslím, že to můžu hodnotit jako takový kvaziúspěch. Dělím to na dvě části. Jedna je výsledková. Obsadili jsme třetí, respektive čtvrté místo a po téhle stránce to není vnímáno jako úspěch. Za stávajících okolnosti to sice jako jakýsi úspěch brát můžeme, ale já jako trenér s tím nejsem úplně spokojený. Výsledkově to mohlo být lepší. Druhá část je otázka herního projevu. Tu můžu hodnotit o něco pozitivněji. Moji indicií jsou diváci. Protože když se to líbí jim a rádi chodí, tak je to pro mě v podstatě ten motiv, proč basketbal vůbec dělám. Po této stránce jsem vnímal dobré ohlasy a to činí tu sezonu úspěšnou. Hraje se to pro diváky.

Že se lidem hra pod vaším vedením líbí, potvrdil i transparent, který fanoušci vyvěsili při druhém semifinálovém utkání proti Nymburku. Stálo v něm: Nechte nám Petera. Myslíte, že i kvůli tomu tady zůstáváte?

To nevím, na to jsem se neptal a ani to nezjišťuji. Spíš mě to mile překvapilo. Je to projev fanoušků, že s tím, co se tady začalo dělat, souhlasí. A to je pro mě limitující. Pokud se někomu něčí práce líbí, a dá to takhle najevo, tak je to pro mě největší odměna, která tady za ty roky, co tu působím, byla.

Posily? Hlavně musí chtít bránit

Ta líbivá hra asi souvisí i s tím, že hrajete hodně útočně. Na druhou stranu jste několikrát v sezoně říkal, že obrana není taková, jakou si představujete.

My jsme hráli útočně, což je krásné. Líbí se to divákům, padá hodně bodů, když to jde, tak je to fantazie. Ale když nám to nejde, tak nejsme schopni žádný zápas vyhrát. Protože zápasy se nevyhrávají útokem, ale většinou obranou. Když jsem nastupoval do funkce, tak jsem proklamoval, že se chci této činnosti hodně věnovat a chci ji zlepšit. A udělal jsem pro to možná ne úplně sto, ale devadesát procent z toho, co bych měl dělat, aby se obrana zlepšila. Ten tým byl ale seskládaný a v průběhu sezony doskládaný útočnými hráči. Protože v průběhu sezony těžko najdu hráče, u kterého vím, že je dobrý obránce nebo útočník. Můžu se podívat jen na statistiky. Když uprostřed sezony hledáte hráče, tak jediné co máte, je nějaké DVD, které vám ale neřekne vše. Tak se podíváte na statistiky. A ty jsou jenom útočné.

My jsme tým doplnili těmito útočnými hráči a je velice těžké hrát s útočně laděnými hráči dobrou obranu. Ta je především o chtění. Hráč musí mít v hlavě, že nejde jen útočit, ale že musí i bránit. Tady nechci říct, že by hráči nechtěli bránit, ale my jsme měli pořád spíše snahu soupeře přestřílet a přehrát jej v útoku. A to je právě ta filozofie, kterou teď chci změnit. Samozřejmě musíte mít i útočné typy, ale když si to chci poskládat dobře, tak musí přijít i obránci.

Podle toho se dá předpokládat, že vaše posily by měli být více obranné typy.

Ano. Chceme hráče, kteří jsou ochotni bránit, kteří to umí a kteří to hlavně chtějí.

Vytipoval jste si už nějaké konkrétně?

Mám představu. Momentálně je to všechno v jednání. Zatím nemůžu říct žádná jména.

Našel se v sezoně nějaký hráč, který vás příjemně nebo naopak nemile překvapil?

Já nemůžu říct, že by tam byly nějaké extrémní výkyvy. Sezona je dlouhá, jednou byl jeden nahoře, pak zase hrál hůř a potáhnul to jiný hráč. V tom je právě podstat týmového sportu, každou chvíli to táhne někdo jiný. Můžu jenom říct, že v celém čtvrtfinále nás táhl Hurl Beechum, který si za to zaslouží poděkování. Vzal to jako správný kapitán a v těch nejdůležitějších zápasech to byl on, kdo tým vedl. Jarda Prášil hrál výborně závěr sezony. Ian Hanavan do toho na začátku vlétnul jak stíhačka. Na začátku podával skvělé výkony, zvednul celý tým. Postupně se trošku vytrácel a potom zase vracel. Ale to bych mohl jmenovat všechny.

A zklamal vás někdo?

Moc se mi o tom mluvit nechce, ale jsou hráči, kteří mě třeba zklamali po lidské stránce. Čekal jsem od nich, jako od zkušených hráčů, že když se jim třeba nedaří, že se budou chovat trošku jinak. Po lidské stránce ne všichni splnili moje představy. Ale že by mě někdo jasně zklamal herně, to se říct nedá. Každý na hřišti něco odvedl, nikdo tam nebyl do počtu. To v žádném případě ne.

Tým se rozdělil do dvou skupin. Byla to i naše chyba, přiznává Bálint

Jak vůbec funguje kolektiv, který je složen prakticky půl na půl z Čechů a zahraničních hráčů?

To je problém, který tu byl. Nebo nakonec jako problém vyplynul. Vytvořily se tady dvě skupiny. Ale bylo to částečně naší vinou. Když máte šest zahraničních hráčů a z toho pět Američanů, tak je logické, že si vytvoří svoji komunitu. To je přirozené. Když přijde pět Čechů do španělské ligy, tak si taky vytvoří svoji komunitu. Pak je problém, aby ty skupiny spolu fungovali. A vždy je to o komunikaci z jedné i druhé strany. Tady byla z jedné nabídnuta a nejsem přesvědčený, že ta druhá to akceptovala. Právě z toho vznikaly problémy. Ale musím říct, že to bylo mimo hřiště, na něm jsme fungovali jako jeden tým. Horší to už bylo mimo, jak se odešlo ze šaten, tak už to byly zase dvě skupiny. Takhle tým nemůže fungovat. To je další věc, co musím odstranit. Aby jeden druhého podporovali a ne si navzájem něco záviděli.

Kvalitní parta je asi nejdůležitější při vyřazovacích bojích. O tom jste sami přesvědčili, když jste hráli proti Liberci, který se prezentoval vysoce kolektivními výkony.

Chválabohu jsme to čtvrtfinále uhráli, ale myslím, že Liberec měl v tomhle hodně navrch. Protože je to jednolitá parta, která táhla za jeden provaz. I když byli herně horší, což se nakonec ukázalo. Ale tohle je zdobilo. Proto s námi hráli tak vyrovnanou partii. My jsme to postrádali. A já teď doufám, že když se to dobře poskládá od začátku a stanoví se určité mantinely a bude se o tom mluvit, tak to příští rok odstraníme a skutečně se tady vytvoří parta. Jsme jeden tým, a je úplně jedno, jestli je v něm Američan, Čech, Španěl, Chorvat nebo Srb.

Trénovat takový typ kolektivu asi vyžaduje dobré znalosti psychologie.

Je to těžké. Možná jsem to zpozoroval trochu pozdě. Ale už předtím bylo období, kdy jsme to řešili, a já si myslel, že se to vyřešilo. Ale jak se ukázalo, tak nevyřešilo a naopak se to kumulovalo. Je to pár lidma, není to o celém týmu. Z jejich strany jde o nepochopení principu fungování týmu. O závisti, o tom lidském vnitřku. Když jsem v nějakém týmu, tak je mi jedno, jestli dám patnáct bodů já, nebo ten druhý. Tým musí fungovat a bude vyhrávat.

Nymburk může ve finále jeden zápas prohrát

S týmem teď budete moci pracovat od začátku sezony. Chcete zavádět nějaké nové prvky, nebo se budete držet nastolené linie?

Basketbalově chci navázat na to, co jsme dělali. Samozřejmě je co zlepšovat. Sám přiznávám, že pro mě to byl určitý skok. Do nejvyšší soutěže jsem se vrátil po šesti letech, kdy jsem pracoval u mládeže, s roční výjimkou, kdy jsem byl ve druhé lize. Až jsem se adaptoval, tak jsem nastolil mantinely, které nebyly nastaveny správně. Já to dnes vím. Vím, i kde jsem udělal chybu a nechci ji opakovat. Mnoho nových věcí mám teď v hlavě. Aby tým dostal impuls a abychom to, co jsme zanedbaly, vrátili do té vyšší hladiny.

Má váš semifinálový přemožitel z Nymburku v Česku konkurekci?

Jak se ukázalo, tak asi má. My jsme s nimi byli taky schopní v celé sezoně odehrát tři vyrovnaná utkání. Nymburk je skutečně kvalitní mužstvo. Mají dvanáct hráčů, o kterých si myslím, jsou na úrovni lepších evropských týmů. Ale ve finále se může stát, že jeden zápas prohrají. Protože Nový Jičín má taky dobře poskládané mužstvo. Otázka je, jak k tomu přistoupí.

Kdy začnete přípravu?

Teď ještě budeme do půlky června trénovat. A ten nový tým, který bude hrát příští sezonu, by se měl sejít 8. srpna.

Chystáte nějaké soustředění?

Určitě to chci. Minulý rok to tady nebylo. Už mám i představu, kde bychom soustředění měli absolvovat, ale je to taky otázka financí. Každopádně chci jezdit hodně po zápasech tady v okolí, ať už je to Německo, Slovensko nebo Polsko.