V koncovce čtvrté sady za stavu 21:19 ale přišel smolný dotek prostějovské hráčky se sítí, turecký soupeř uhrál šest bodů v řadě a zvítězil 3:1.

Podle nejzkušenější hráčky Prostějova Heleny Horké se u domácích po zápase mísily dvě emoce. Na jedné straně spokojenost s předvedeným výkonem, na druhé straně zklamání z koncovky čtvrté sady.

„Jsme docela zklamané, že se tohle nepovedlo. Ale s odstupem času se na to budeme dívat lépe,“ myslí si šestatřicetiletá univerzálka, která se už těší na sobotní atraktivní derby s Olomoucí.

Jaké jsou dojmy z porážky po dobrém výkonu?
Myslím, že jsme dělaly, co se dalo. První set byl super, ale to je taková klasika, kdy soupeř neví, co čekat a my se chytly své šance. Určitě jsme je trochu zaskočily. Myslím, že ony o nás mnoho nevěděly.

Co se stalo potom ve druhém a třetím setu?
No soupeř začal hrát to, co měl. Potom jsme měly dost velký problém se prosadit. Přece jenom, je to Fenerbahçe. Je to pro ně asi podobné, jako když my hrajeme naší ligu.

Ve čtvrté sadě jste se se soupeřem přetahovaly. Předváděly jste v té chvíli nejlepší volejbal?
Nejlepší volejbal jsme předváděly v prvním setu. V tom čtvrtém jsme se ale opět chytly. Začaly jsme chvilku hrát, co jsme měly, bohužel jsme pak nebyly schopné přejít přes síť. Ale ani my jsme nehrály špatně, i my umíme hrát volejbal! Nebylo to tak, že bychom přišly a modlily se, aby nás nepozabíjely.

Nakonec jste nebyly daleko od tiebreaku. Jak velké je to zklamání?
Samozřejmě to mrzí. Ale je to taková klasika, že už to vypadá nadějně. Ty nejlepší týmy to pak dotáhnou do konce, což se nám nepodařilo. Ale jinak to bylo super a myslím, že to vypadalo celkem slušně.

Takže jsou nakonec vaše pocity spíše pozitivní?
Byla by to spokojenost, kdyby ten závěr čtvrtého setu nebyl takový, jaký byl. Už jsme viděly, že by z toho mohl být tiebreak a bod. Jsme docela zklamané, že se tohle nepovedlo. Ale s odstupem času se na to budeme dívat lépe.

Co chybělo k tomu, abyste ten čtvrtý set zlomily ve svůj prospěch?
Možná chybělo, abych složila nějaký balon (směje se).

Bylo vůbec možné se prosadit proti skvělým blokařkám soupeře?
Všechno jde vyřešit. Zamyslet se a vymyslet to nějak lépe. S odstupem času to každý vidí jinak, ale v tu chvíli se člověk snaží udělat to, co uzná za vhodné a ne vždy to vyjde.

Hned po Fenerbahçe vás čeká Olomouc. Jak náročný to bude zápas?
Myslím, že je perfektní, že teď máme takové zápasy. Poslední dva měsíce jsme všechno hrály 3:0 a nikdo nepřešel pomalu přes patnáct bodů. Člověka to tolik nebaví a navíc vás to nenachystá na takovýto zápas. Před to Olomoucí to pro nás teď bylo ideální, takže to můžeme brát jako přípravu na ně (směje se).

V Lize mistryň váš ještě čekají italské týmy Conegliano a Novara. Budou tito soupeři hratelnější než Istanbul?
To já vůbec nevím. Nevím, koho ty italské týmy mají v kádru. Loni ale bylo Conegliano ve finále. My na tu skupinu máme vždycky štěstí, ale nemáme co ztratit. Viděli jste první set proti Fenerbahçe a mohlo to vypadat ještě úplně jinak, kdybychom to nepodělaly v tom čtvrtém.

Jak jste si užily, že jste konečně hrály zase velký zápas?
Užívala jsem si to moc. Je to fakt těžké tyto zápasy. Těším se i na Olomouc, na Ostravu, až to bude trošku nějaký volejbal.