O své zážitky, původní plány i cíle do letošního roku se pak podělil s redaktorem Deníku.

Davide, jak jste vlastně s organizováním závodů začínal? Co vás k tomu vedlo?

Bylo to v roce 2013. Účastnil jsem se svého prvního triatlonu s kamarádem a závod se mi hodně líbil. Napadlo nás jaká je škoda, že nic podobného v Prostějově a okolí není. A tak jsme jeden takový závod s kamarádem řešit začali.

Jak moc se lišily vaše původní plány a realita?

Například tak, že přehrada byla tou dobou vypuštěná a Podhradský rybník taky. Z původně plánovaného triatlonu jsme tak museli slevit na duatlon, který byl první dva roky. Až ty další se pak přidal i triatlon.

Kdy se vám zatím přihlásilo nejvíce závodníků?

Počet je zhruba konstantní, obvykle je to kolem sedmdesáti lidí. Nejvíce jich bylo asi předloni. Kapacitně jsem původně počítával s maximálním počtem sto padesáti lidí, to by se ale jen těžko dalo měřit ručně.

Jak se vaše závody v čase vyvíjely?

Na startu jsem třeba původně zařval a běželo se. Teď už ke startování mám pistoli. První ročník ale byl celý takový na hraně. Teprve se začalo ukazovat, kolik je potřeba lidí na pořádání. Nyní je jich osm až deset.

Co je potřeba před samotným závodem zajistit?

Hodně věcí, třeba lidi na pořádání, stojany na kola či reklamní bannery. Pak je nutné udělat značení. Začínal jsem se šipkama zalitých ve folii. To se ale neukázalo jako dobrý nápad: hodně jich bylo strhaných, některé dokonce kdosi záměrně namířil opačným směrem. Jinou možností byly lesnické spreje. Ty ale zase vydrží, dlouho, celé měsíce. Nakonec jsem se rozhodl prospreje určené k označování dobytka. Do čtrnácti dní je smyje déšť. Je také potřeba vymyslet a následně projít trasu, kterou pak zaznačím. Vždycky nakonec říkám závodníkům, že pokud kilometr nenajdou žádnou značku nebo fáborek, tak běží zaručeně špatně.

Stalo se už někdy, že byste musel vy nebo někdo jiný z organizačního týmu vyrazit a hledat některého ze závodníků?

Hledat jsme nemuseli, ale stalo se, že jeden si to protáhl asi o osm kilometrů. Nakonec se ale sám našel.

S jakými problémy se při závodě nejčastěji setkáváte?

Jsou to třeba komplikace spojené s měřením časů. Stalo se mi, že jsem špatně přiřadil čas k běžci, ten pak další rok jako omluvu dostal uhrazené startovné. Měl jsem také starosti s kapacitou stojanů pro kola, ta se však nakonec ukázala dostatečná. Naštěstí nikdy nedošlo k žádnému úrazu, ale to je asi jen otázka času. Jsem nakonec vždycky nejvíc rád, když se vše podaří a závod úspěšně skončí. I když bych byl rád, kdybych se konečně také mohl postavit na start. To se mi podařilo zatím jen jednou, jinak jsem nestíhal. S organizováním jsem si pověsil na krk pěkný kříž. Ale baví mě to.

Považujete se za organizační typ?

Spíš mě vždy donutí situace. Měl jsem ale třeba hned v začátcích určitou představu, kolik lidí by mělo dorazit. Přišla půlka a to byla přesně taková situace.

Posunul bych se k letošním závodům. Termíny už jsou dané?

Ano, duatlon se uskuteční pátého srpna, triatlon dvanáctého.

Jak je to s délkou tratí?

Pojede se dvacet kilometrů na kole, poběží pět kilometrů a v případě triatlonu je pak ještě otazník ohledně plavání a jeho délky. Z mých zkušeností to bývá pro lidi často tím nejtěžším. Možností je kratší a delší okruh, ale v takovém případě by bylo nutné měření čipem.

Plánujete nějaký drobný servis v zázemí?

Ano, bude k dispozici lepení pro každého. A také bychom rádi udělali nějaký servisní koutek, kde bychom kolo na požádání prohlédli, jak je na tom.

Jaké budou letos ceny pro vítěze?

Podle toho, koho seženu. Většinou jsou to ceny sportovní a cyklistické, třeba vybavení i energetické tyčinky. Sám beru za nejlepší cenu buď jídlo nebo spotřební věci, které pak účastníci prostě neodloží do kouta.