Nevadí, v Prostějově, odkud Kumstátovi pochází, je sportem číslo jedna tenis. A zdá se, že s momentálně sedmnáctiletým synátorem Janem to po jeho finálové účastni na juniorském Australian Open, byla sakra dobrá volba.
play_fill
„Když jsme sportoval já nebo brácha, rodiče se nám věnovali, obětovali sportu všechno. S manželkou jsme to měli úplně stejně,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro Deník.
Jak jste tažení Honzy v Austrálii prožíval?
Sledovali jsme zápasy každé ráno na Eurosportu. Já vstával pomalu hodinu dopředu, nemohl jsem se dočkat. Je to fantastický úspěch. I to, co předváděl v jednotlivých zápasech, to byla fantazie.
Byl jste překvapen jeho hrou? Jak často ho vídáte na kurtu?
Často. Někdy mám i strach, jestli mě trenér nevyhodí (úsměv). Má vynikajícího kouče, který s ním pracuje na výborné úrovni, takže jsem věřil, že někdy to musí přijít. Na druhou stranu mohl taky vypadnout v první nebo druhém kole a vůbec bychom se teď spolu nebavili. Chlapecká špička je strašně vyrovnaná.
Když Honzu vidíte hrát, poznáváte rodinné geny?
Určitě je mu daná výška. Myslím si, že na kurtu má celkem přehled, což jsem možná míval já. Těžko říct.
Říkáte, že na tréninku býváte se synem často. Mluvíte do toho jemu a trenérovi? Nemáte trošku roli mentálního kouče?
Když byl menší, mluvil jsem mu do toho. Jeli jsme třeba v autě a on si schválně zacpával uši. Takový je to typ. Pak jsem mu do hry mluvit přestal a řekl si, že to nechám na trenérech. Teď navíc spolupracuje s mentálním koučem Janem Mühlfeitem. Nechávám už vše na profesionálech. Jako mentální kouč bych Honzu mohl maximálně proliskat (směje se). To je tak všechno.
A nechtěl jste ho trošku proliskat, když si nevybral hokej?
To určitě ne. Když jsme sportovali já nebo brácha, rodiče se nám věnovali, obětovali sportu všechno. S manželkou jsme to měli úplně stejně. Má ještě mladšího bráchu (Jakuba, v březnu 15 let, pozn. red.), který hraje hokej. Kolikrát nejedeme na dovolenou, protože v létě jsme na tenise, v zimě na hokeji. Jsme rádi, že je sport baví a mohou to dotáhnout i někam dál.
Bylo jasné, že to při zázemí v Prostějově bude právě tenis, když ne hokej?
Když ve čtyřech letech chytil do rukou raketu, celkem mu to šlo. Přihlásili jsme ho do tenisu, pak i do fotbalu. Nechávali jsme tomu volný průběh a poté se rozhodl pro tenis. Díky tomu, že v Prostějově je výborný klub, tenis vyhrál.
Pojďme ještě k hokeji. SK Prostějov 1913, kde jste členem výboru, založil pro tuto sezonu mužský tým hrající krajskou ligu. Nepřemýšlel jste o návratu na led?
Působím u mládeže SK Prostějov 1913. Od začátku, co jsme založili mužský tým, jsem říkal Radkovi Mudrlovi (kolegovi z výboru, pozn. red.), že já hokej už určitě hrát nebudu (smích).
play_fill
A z jakého důvodu?
Za prvé zdravotního, za druhé časového a za třetí už mi to nedává v mém věku smysl.
Co říkáte na profesionální hokej v Prostějově, kde Jestřábi dvakrát za sebou skončili v semifinále Chance ligy?
Abych řekl pravdu, tak ho teď moc nesleduji. Věnuji se Eskáčku. Vím, že teď prohráli s Přerovem. Pohybuji se na zimáku, vím, jak na tom jsou, kdo v týmu je, ale že bych to extra sledoval, to ne.
Dokážete si představit spojení Prostějov a extraliga?
Je to samozřejmě otázka financí, kvality hráčů. Při dobré konstelaci je možné všechno.
