Pětadvacetiletá slovenská reprezentantka svoji roli zatím zvládá na jedničku a svůj tým posouvá krůček za krůčkem k obhajobě loňského zlata.

Brno v Prostějově nastoupilo v hodně okleštěné sestavě. Jak se to do zápasu promítlo?

Byly jsme připravené zejména na Strakovou, celý týden jsme na ni trénovaly. O tom, že nastoupí v šesti hráčkách, jsme se dozvěděly až hodinu před utkáním.

Měly jste v hlavách, že by to první finále mohlo být jednodušší, nebo jste k tomu přistupily, jako kdyby soupeřky hrály v nejsilnějším složení?

Nemůžu mluvit za všechny, ale myslím si, že jsme to možná trochu podcenily. Asi jsme čekaly, že to půjde snadněji. Šly jsme do zápasu s tím, že musíme vyhrát, ale Brno je nepříjemné, ať už se týká obrany nebo podání. Takže jsem ráda, že jsme to nakonec zvládly vyhrát 3:0 a netrápily nás víc.

Dokážete si představit, že byste nastoupily někde v šesti hráčkách a neměly nikoho na střídání?

Já už to několikrát zažila a můžu říct, že je to celkem sranda. Neměly co ztratit, šly do toho naplno a užívaly si hru.

Jak vy osobně si užíváte finálovou sérii? Sezonu jste začala jako druhá nahrávačka za Soňou Novákovou, ta se ale zranila a teď nastupujete stabilně v základní sestavě.

Užívám si to, snažím se hrát každý zápas co nejlépe, snažím se motivovat. Sice to bylo na úkor Soni a jejího zranění, ale já jsem ráda, že jsem tu šanci dostala a snažím se ji využít.

Čekala jste třeba před startem sezony, že si zahrajete finále jako hráčka základu?

Vůbec. Nečekala jsem to a o to je to hezčí.