Nejčastěji zmíněné slovo v analýze play-off prostějovských volejbalistek. Tým české reprezentační trenérky Táni Krempaské nezvládl tlak. Tíhu pátých setů.

V semifinále narazil na nadšení z Olomouce, v boji o bronz pak na Brno. „Tyhle výmluvy neberu. Zkušené hráčky musí být zvyklé hrát pod tlakem,“ odmítá Krempaská v exkluzivním rozhovoru pro Deník jakýkoliv alibismus.

I když široká veřejnost považuje čtvrté místo za jednoznačný neúspěch, je nutné připomenout, že nováček extraligy vyhrál základní část i český pohár a zajistil si místo v Evropě. Málo?

Možná. Otázkou zůstává, jaký tým bude v Prostějově v příštím ročníku a kdo ho bude vést v cestě za titulem coby hlavní trenér.

Konečná čtvrtá příčka je pro Prostějov neúspěch. Kde vidíte hlavní příčiny?
Já bych analýzu ročníku rozdělila na dvě části, protože si myslím, že doslova to nazývat neúspěchem není zrovna správné. První část, to je základní část a český pohár, kde jsme měly Olomouc a Brno, došly jsme až do finále a vyhrály jsme. Tato část byla pro nás velice úspěšná. Ukázalo se, že družstvo může fungovat. Bohužel co se týká play-off, což je vyvrcholení sezony, to nám nevyšlo. Jaké byly příčiny?
Lehčí vylosování v play-off, kde jsme měly Olomouc, si myslím, že bylo od některých hráček i vedení podceněno. My jsme nad ní vyhrály všechny zápasy v základní části dost suverénně. Úvodní zápas doma, který jsme prohrály 0:3, nebyl zapříčiněný špatnou přípravou, ale spíš hráčky to nezvládly psychicky.
V klíčových zápasech naše smečařky byly o mnoho slabší svými výsledky, statistikou než Dedíková s Chalcarzovou. Ukázalo se, že hráčky to svým nasazením, bojovností a psychikou nezvládly. Olomoucké hráčky byly lepší. V sérii s Brnem se ukázalo, že mladé hráčky, jako je Měrková, Sajdlová, byly lepší než ty, na které jsme sázely celou sezonu, jako je Gogolová a Gönciová.
Vedení se musí zamyslet nad výběrem hráček, protože kvalitní česká hráčka může být lepší než zahraniční.

Říkala jste, že hráčky Olomouc podcenily, což by se ale po první prohře už stát nemělo, nemyslíte?
Samozřejmě, ale vyhrály jsme jeden televizní zápas 3:0. Tam se ukázalo, že na postup do finále máme. Potom další zápasy zůstaly v koncovkách pátého setu, kde trenér může udělat maximum tím, že vezme time nebo prostřídá. Ale je to už vyloženě o hráčkách a jejich nasazení. Jestli se nebojí riskovat. Když máte v Olomouci sedm mečbolů a neuhrajete to, tak je to k zamyšlení těch hráček. Sedm mečbolů nevyužít, s tím už nemá trenér nic společného. Jestli si někdo myslí něco jiného, tak mě to mrzí. Když zkušená hráčka zkazí servis v pátém setu, není to otázka trenéra.

Byl problém tým motivovat do soubojů o bronz s Brnem?
Nebyl. Hráčky bronz chtěly, protože to byl náš další cíl. Věděly jsme, že je to další šance trošičku zmírnit zklamání z nepostupu do finále. Každý jsme chtěli tu medaili. Ale zase nástup do prvního utkání, které jsme prohráli 0:3, je opět na zamyšlení hráček, s jakým přístupem nastoupily do zápasu. Nemůžeme řešit taktiku, protože hráčky jsou lepší než Brno, ale přístup, nasazení bylo nulové. Opět došlo na pátý set v dalších zápasech a tam se to neuhrálo. Otázka pátých setů, říkám znovu, je o hráčkách.

A jejich psychice.
Samozřejmě.

Neměla jste v tomto směru labilnější hráčky než Olomouc či Brno, které tiebreaky zvládly?
V lize jsme tiebreaky i s Olympem vyhrávali. V základní části se dala prohra napravit, v play-off znamenalo klopýtnutí možnost konce sezony. To je tlačilo dolů. Zkušená hráčka, která má něco za sebou, se nemůže vymlouvat na psychiku! To vůbec! (roztrpčeně) Hráčka je povinná vydat maximum.
Výmluvy, jako je psychika, bych uznávala u mladých hráček jako Měrková nebo Sajdlová. Ne u zkušených. Jako hráčka mám hodně za sebou a nikoho nezajímalo, abych se vymlouvala, že jsem nebyla psychicky připravená.
Zkušená hráčka ví, co jí před zápasem vyhovuje. Ví, jakou má mít přípravu. Nikdo neříkal slovo musíš. I s Brnem jsme říkali, že oni jsou favoriti, protože obhajovali. Řekli jsme si, že my, jako nováček, můžeme jedině překvapit. Z trenérské strany bylo uděláno maximum, hráčky se s tím nevyrovnaly a bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Zklamání je to pro vedení, hráčky i pro mě. Já jsem se dostala s amatérským týmem Frýdku do finále před dvěma třemi lety a teď, s takovým družstvem, kde jsem měla slovenské reprezentantky a cizinky, skončila čtvrtá. Myslela jsem si, že je to ryze profesionální tým a jde o sehrání. Kvalita hráček asi nebyla na takové úrovni, jaká by měla být.

Jak vám tedy zněly řeči o hře pod tlakem od hráček, které na rozdíl od Olomoučanek mají zkušenosti z cizích lig i reprezentačních výběrů?
No, na to se samozřejmě nedá vymlouvat. Pokud mi Sajdlová, která byla nejlepší hráčkou v Brně, neunese tlak v play-off, tak to pochopím spíš, protože dostala v lize nejméně příležitostí. Ale potom máte hráčky, které stále hrály celou sezonu. Nebyly střídané. A mladá to unese a stará ne?! To si trošku odporuje. Zkušené hráčky přišly do Prostějova proto, aby tady udělaly co nejlepší výsledek. Prostě to nezvládly.

Mohla byste být konkrétnější, o kterých hráčkách se bavíme?
Můžu. Ještě chci ale říct, že samozřejmě chyba byla v tom, že v srpnu, kdy se vybíraly hráčky, jsem měla reprezentační povinnosti. Neměla jsem na to čas. To se přiznávám, byla to má velká chyba. Veškerou důvěru jsem dala našemu manažerovi panu Gogovi. Pochopila jsem, že jsem udělala velkou chybu. Pan manažer není v ženském volejbale zkušený. Nezná ho.

Jinými slovy, vy byste si vybrala jiné hráčky?
Já jsem měla v prosinci, kdy došlo k jednání mezi mnou a Prostějovem, seznam hráček, které jsem chtěla do týmu. Bohužel ani jedna nebyla podepsaná.

Vraťme se k těm, které vás v play-off nejvíce zklamaly.
Přišla jsem do týmu s tím, že tady mám brazilskou hráčku, která má hodně za sebou a měla být nejlepší smečařkou v lize. Musím jednoznačně podotknout, že z výkonů Solange (Soaresové, pozn. red.) jsem byla zklamaná.
Nepodala optimální výkon a nebyla oporou družstva. Názory jsou různé a s některými se v tom rozcházíme, ale já si pořád myslím, že taková brazilská hráčka musí být nejlepší hráčkou v lize. Protože cizinek tady bylo strašně málo, a pokud máte Brazilku, tak pro mě to je Brazilka s velkým B a hráčka s velkým H.
Jde jen o to, aby se sehrála s týmem. Všechny herní činnosti má mít zvládnuté, ale bohužel, když jsem přišla, tak jsem pochopila, že tam jsou po technické stránce nějaké nedostatky. Já jsem hlavně potřebovala přihrávající smečařku. Solange na příjmu, přihrávce moc nevynikala. Měla jsem reprezentační povinnosti a má důvěra patřila našemu manažerovi.

Takže přiznáváte svou chybu, že jste výběr hráček nechala na manažerovi?
Samozřejmě. Já se zodpovědnosti nezříkám. Řekla jsem to i na správní radě. Chybu vidím v tom, že jsem šla do úplně nového družstva, kdy vedení chtělo nastartovat nějaký projekt, ale volejbalové zkušenosti tam nebyly. Nejsou tam odborníci, protože se to tady věnovalo hlavně tenisu a basketu.
Spoléhala jsem na to, že manažer, bývalý volejbalista, mi může pomoci. Ale neuvědomila jsem si, že on se věnoval jen mužskému volejbalu a ten je o něčem jiném. Hráčky znal jenom po jménu a jejich kvalitu nemohl tak vyhodnotit. I z tohoto důvodu se naše závěrečné analýzy trochu rozcházejí.

V tomhle je to pro vás asi poučení do budoucna.
Je to určitě poučení do budoucna, protože trenér by si měl vybírat hráčky sám.

Říkala jste, že sezonu dělíte na dvě kapitoly. Jaký byl největší rozdíl mezi suverénním Prostějovem v základní části a nervózním v play-off?
Když si vezmu finále českého poháru, tak jsem měla tým, který bojoval od prvního míče. Pracoval jako kolektiv, jako jeden celek a vyhrál. Proto jsem tehdy prohlásila, že družstvo, pokud bude pokračovat v kolektivním výkonu, může něčeho dosáhnout. Ale když se prohrál první zápas semifinále s Olomoucí, tak se ukázalo, že síla kolektivu není taková. Tam začaly problémy. Prohrálo se a hledaly se chyby. To byla největší chyba. Místo toho, aby se kolektiv stmelil a dal dohromady, se rozcházel.V play-off síla kolektivu vymizela.

Andrea Krupniková mi během série s Olomoucí říkala, že někteří nechtějí Prostějov ve finále. Nevíte, co tím myslela?
Nevím, jak to myslela. Možná že spíš na rozhodčí.

Ano. Zmínila obrácené míče ve prospěch Olomouce.
Rozhodčí si myslím, že v semifinále, když se dalo, tak stály na straně Olomouce. V koncovkách, kdy rozhodoval rozhodčí, se přiklonili k Olomouci. Neříkám, že by nám to prohráli rozhodčí. Prohrály jsme si to samy. V play-off nerozhoduje jedna hráčka, ale tým. A ten mi chyběl.

U volejbalového projektu se ukazuje, že k úspěchu nestačí jen skoupit hráčky, ale je zapotřebí koncepčnější práce v horizontu několika let.
Souhlasím s vámi. Holky udělaly pro Prostějov kus práce tím, že vyhrály český pohár. Že se nepodařila medaile, je druhá věc. Člověk by se měl z chyb ponaučit a rozhodně příští rok vidím pro Prostějov pozitivně. Pokud se budou odstraňovat chyby, které nastaly. Jako nováček jsme ukázaly skvělou návštěvnost, dostaly jsme do poháru. To je za první rok dost práce.
Chce to trpělivost. Já jsem nezažila v extralize nováčka, který by vyhrál základní část, pohár i celou ligu. Soupiska laikům napovídala, že je to skvělé družstvo, které může mít jedině úspěch. Ale jsou to jenom lidé, hráčky. Musíte to dát dohromady, aby byla souhra. Každou musíte poznat, protože mají všechny jinou mentalitu. Jsou tam Slovenky, Brazilky. Je těžké to dát do kupy. Celý rok hrály pod určitým tlakem, protože Prostějov je sledovaný, a musely vyhrávat. Příští rok, poté, co skončil Prostějov takzvaně jenom čtvrtý, se bude brát jako normální klub a budou to mít hráčky i vedení mnohem lehčí.

A vy? Zůstanete v Prostějově?
Já? (přemýšlí) Takto: Pokud bych zůstala v Prostějově, tak za určitých podmínek, které jsem na správní radě vyslovila.

Můžete být konkrétnější?
(usměje se) Já bych si to ještě nechala pro sebe.

A kdy se rozhodne o vaší budoucnosti?
Mělo by se to rozhodnout do 15. května. Budu vám k dispozici. Smlouva mi končí poslední den v květnu.

Ale jestli to chápu správně, za určitých podmínek máte zájem zůstat v Prostějově.
Samozřejmě. Protože ten projekt je pro mě zajímavý, je to výzva. I když jsem přemýšlela o tom, že pokud se mi podaří kvalifikace na Evropu tento rok, tak bych se věnovala jen reprezentaci. Je strašně složité dělat klub na úrovni, kde máte poháry, s reprezentací. I proto trošku váhám. Na druhé straně jsem podepsala smlouvu v Prostějově na dva roky a já bych chtěla dokázat, že uděláme příští rok lepší výsledek. Za důvěru od vedení jsem vděčná. To, co jsem Prostějovu dlužná, bych chtěla i fanouškům vynahradit.

Není pro vás vyčerpávající boj na dvou frontách?
Je to vyčerpávající, ale tím že je v srpnu olympiáda, si uděláme kvalifikaci a pokud budeme úspěšní, tak nám sezona končí a začíná až příští rok.

Takže se to dá skloubit?
Dá se to skloubit. Mám tady ale takové podmínky, které si myslím, že mi nebudou splněné.

Zkuste jmenovat.
Samozřejmě bych si chtěla vybrat hráčky.

A v tom je problém?
V tom by problém nebyl, protože čas mám a už od února jsem měla něco rozjednané. Ale potom…(odmlčí se, pousměj se)

Potom jde o to, jestli vám je vedení přivede?
Myslím, že vedení je schopné tyto hráčky přivést a splnit moje přání, co se týká kádru.

Takže zakopaného psa mi zatím neprozradíte?
To ne. Zatím nemůžu. Ale určitě to vyjde na povrch.

Dobrá. Jak trávíte volno?
Momentálně těchto pár dní jsem na chatě. Trochu odpočívám, i když samozřejmě pracuji. Vyřizuji práci, co se týká reprezentace. Dnes máme s reprezentací sraz v Opavě, kde začínáme přípravu na kvalifikaci na Evropu.