Ačkoli se jeho tým vrátil z Klatov „pouze“ s bronzovou medailí za třetí místo, nedá se to brát jako neúspěch. V semifinále totiž BK Prostějov nestačil na českého suveréna z Nymburku a přestože v zápase s ním přišel o výhru až v závěru, dokázal se na druhý den zkoncentrovat, aby mohl pro změnu otočit zápas s Pardubicemi. „Tady se ukazuje obrovská síla našeho týmu. I když prohrává o deset, tak zápas nikdy nevypustí. Nikdy pro ně zápas neskončí, dokud neuplyne čtyřicátá minuta,“ cení si úspěšný kouč na lavičce Orlů Peter Bálint.

Jak se vám líbil nový model pohárového turnaje?

V prvé řadě musím říct, že Final 8 poháru mělo celkem dobrou úroveň. Moc jsme předtím nevěděli, co od něj čekat. I organizačně to v Klatovech mělo vysoký standard, i když ve Strakonicích to podle toho, co jsem slyšel, nebylo takto ideální.

Pojďme k basketbalové stránce věci, jak jste byl spokojený s výkony vašeho týmu?

Co se týče naší hry, tak to jde rozdělit do dvou balíčků. Ten první je čtvrtfinále s Plzní, kdy jsme věděli, že za normálních okolností nemá nárok. Hráči k tomu přistoupili ne úplně zodpovědně, což se odrazilo v první čtvrtině, kdy jsme s nimi hráli v podstatě vyrovnaný zápas. Pak přišel náš krátký nástup, možná to bylo pět minut ve vyšším nasazení, a rázem to bylo o dvacet. Tím se v podstatě zápas skončil a až do konce se nesl v takovém duchu, že jsem točil v podstatě všechny hráče, protože jsem věděl, že na druhý den nás čeká Nymburk.

To už asi byla jiná káva.

Já jsem taky očekával, co se stane. Poslední dva zápasy v lize jsme nehráli dobře, to všichni dobře vědí. Já to připisoval tomu, že motivace po prohře s Novým Jičín trochu opadla, protože víme, že už prakticky není o co hrát. Respektive je o co hrát, ale už asi nebudeme lepší než třetí. Oproti tomu zápas s Nymburkem byl velice dobrý, koncentrovaný. Hráli jsme tak, jako hrajeme proti dobrým týmům vždycky. Když jsme dostatečně namotivováni, nabuzeni a o něco jde, tak dokazujeme, že jsme schopní hrát mnohem líp než se soupeři, kteří jsou v tabulce níž.

Nedoplatili jste v tom zápase na horší začátek? Přeci jen jste po první čtvrtině prohrávali 9:21.

Ani bych neřekl, že jsme doplatili na vstup. My jsme ten zápas začali velice ustrašeně nebo přemotivovaně. Třeba Aleš Chán byl jednoznačně přemotivovaný a musel velice rychle střídat, protože to bylo spíš kontraproduktivní. Nemůžu říct, že bychom ten začátek hráli špatně, my jsme spíš nemohli trefit koš. Strašně jsme se v útoku natrápili. Pak jsme se dvěma koši uklidnili a všechno začalo jít. Začali jsme mnohem líp bránit, do poločasu jsme skóre dotáhli a pak jsme si dokonce udělali náskok. Myslím si, že ve druhém poločase, možná už ve druhé čtvrtině jsme byli lepším týmem. Bohužel v závěru to nevyšlo.

Co byl podle vás ten hlavní důvod, že jste ztratili sedmibodové vedení, které jste měli ještě čtyři minuty před koncem?

Já to připisuju zkušenostem Arthura Leeho s porovnáním s naším Eugenem Lawrencem. Ten odehrál fantastické utkání, v podstatě byl nejlepším hráčem na palubovce. Až do posledních dvou minut, kdy udělal dvě chyby, které nás stály vítězství. Naopak Lee nehrál moc dobře, v závěru to ale vzal na sebe, dal těžkou trojku, která je poslala na mínus čtyři body, pak těžký koš z nájezdu, pak měl zisk a on byl strůjcem toho, že se ten zápas otočil. Navzdory tomu si myslím, že jsme ten zápas mohli vyhrát.

Jakým způsobem?

V závěru při nájezdu Benase Veikalase si myslím, že tam byl jasný faul. Rozhodčí nepísknul, tady doteď nevím jestli správně nebo ne. Pak jsme měli míč, a teď to budu tvrdit stoprocentně, já viděl na půlce stoprocentní faul přes ruce. Soupeř získal míč za vyrovnaného stavu. Pak jsme faulovali my, což bylo taky velice sporné, protože se to klidně mohlo posoudit jako čistý blok a rozhodčí to navíc neviděl. Dostali dvě šestky, uklidnili se a ten závěr si uhráli zkušenostmi.

Bylo to velké zklamání?

Určitě to bylo zklamání. To bylo jednoznačné, na klucích byla vidět velká frustrace. Ale takový je sport, a ještě není konec sezony. Český pohár neznamená v podstatě nic. Nemá zatím na mezinárodní úrovni žádný kredit. Pokud to bude tak, jako ve Španělsku, že kredit poháru bude vysoký, tak by to bylo mnohem horší. Takže zklamání bylo, ale myslím si, že jsme ho zvládli velice dobře.

Jak moc bylo složité namotivovat hráče na zápas o bronz proti Pardubicím?

Je to těžké. Kdybychom s Nymburkem prohráli o dvacet a neměli jsme šanci, tak si řekneme: Dobře, je to tak a hrajeme o třetí místo, prostě je to realita. Takhle bylo poměrně složité přesvědčit hráče o tom, že třetí místo je nutné, protože jsme nikdy neskončili hůř než třetí a to jsme nechtěli porušit. Bylo hodně vykládání v šatně.

Nakonec z toho byl poměrně pěkný zápas.

Zápas s Nymburkem byl skutečně fyzicky těžký, hrabali jsme z posledního. Pardubice s Novým Jičínem neodehráli ani zdaleka tak náročný zápas jako my. Navíc se nám zranil Jarda Prášil, rotace se ještě snížila, ale nakonec z toho bylo opravdu dobré utkání. Měli jsme dobrý začátek, pak nám docházely síly, hrabali jsme naprázdno, nemohli jsme trefit koš, soupeř naopak vylítnul a šel do vedení. Znovu nám stačilo dát dva koše, přiblížit se na šest bodů a byli jsme zpátky ve hře. Tady se ukazuje obrovská síla našeho týmu. I když prohrává o deset, tak zápas nikdy nevypustí. Nikdy pro ně zápas neskončí, dokud neuplyne čtyřicátá minuta. Opět jsme si dokázali, že je v nich něco zakořeněno a že je to opravdu jen otázka koncentrace. Pevně věřím, že tohle dokážeme i v play-off, kde ta motivace bude obrovská.

Jak už jste zmínil, šance na druhé místo už je hodně malá. Je o to víc v hlavách hráčů blížící se play-off?

Máme před sebou ještě osm zápasů v základní části, pořád se chceme soustředit na každý stejně. Samozřejmě podvědomí pracuje. Ta šance na druhé místo je skutečně už jen teoretická a my už musíme udělat všechno proto, abychom se přichystali na play-off. V podvědomí hráčů to asi je, já to tam mám taky.

Hodně se v této sezoně hovořilo o tom, že takhle silný tým tu ještě nebyl. Cítíte to podobně?

Já bych neřekl, že nebyl. To se tady všude nese, ale v Prostějově už bylo vyhlášeno tolik nejsilnějších týmů… Řekl bych to jinak. Náš tým je morálně silný. Není nabitý hvězdami, v podstatě oproti minulosti nemáme žádné. Teď máme spíš vyrovnané mužstvo, které těží právě z té vyrovnanosti. Neříkám, že je tady nejlepší tým, ale v šatně je určitě fungující nejlíp. I komunikativně, i chemicky je to asi nejlépe složený tým, co doposud byl. Ale ještě není konec sezony a může se stát cokoliv. Já dneska můžu říct, že se jeví jako nejlepší a pak z toho bude největší propadák.

Jaké budou vaše cíle v play-off?

Náš jednoznačný cíl je postupit z prvního kola. To kdyby se nepodařilo, tak by to bylo velmi špatné. To je jasné. I když říkám, ve sportě je možné všechno. Vzpomínám si na fotbalový zápas Realu Madrid s Malagou, který prohrál 1:8. Možné je všechno. Ale předpokladem je, že při síle české ligy bychom měli postoupit a pak se popereme o to, abychom postupili do finále. Já si myslím, že náš herní projev ukazuje, že cesta je dobře volená. Samozřejmě se nevyhneme výkyvům, ale to je normální u týmu, který se buduje. My jsme společně s Pardubicemi jediným mužstvem, které se buduje a zároveň má celkem dobré výsledky.

Předpokládám, že další budování tohoto týmu, teď přemýšlím do příští sezony, bude asi hodně záležet na výsledku v play-off.

Je to tak. V Prostějově je to tak nastavené. Úspěch není dobrá práce, dobrá hra, ale konečný výsledek. Když nebude, tak bude záviset na vedení klubu, jestli to bude považovat za dobře poskládaný tým, který v příští sezoně může dosáhnout ještě výš. Nebo to vezmou tak, že je to neúspěšný tým a budeme budovat jiný. To však není otázka na mě, ale na vedení.