My se v našem dnešním díle ohlédli za historií korfbalu v Prostějově formou vzpomínek přímého aktéra všech událostí Jiřího Kremly.

Jak to začalo

„Korfbal se do České republiky dostal v roce 1991 prostřednictvím propagační akce Korfbal do škol organizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Mezinárodní korfbalovou federací. Všechno odstartoval seminář pro učitele tělesné výchovy v Třeboni, kam jsme z Prostějova jeli tři: Josef Šrom ze ZŠ Melantrichova, Ivo Skřek ze Střední zemědělské školy a já za strojárnu. Podobně jsme absolvovali druhý seminář v Havířově a pak třetí dokonce v Nizozemsku. Na podzim 1991 následovala exhibiční Korfball Promotion Tour v podání holandského výběru po městech Tábor, Olomouc, Brno, Praha a Kolín, zatímco se tento sport začal provozovat na vybraných školách po celém Česku.“

Prostějovské počátky

„Spadají do výše zmíněného roku 1991 a zprvu měly formu výuky korfbalu v rámci tělocviku na několika školách. Brzy se ale povedlo založit i samostatný korfbalový oddíl SK Junior Prostějov, a to díky pomoci mnoha různých lidí. Všechny je tady jen těžko můžu jmenovat, ovšem každému patří velké díky za tuto klíčovou podporu. Díky ní a nadšení party lidí jsme už roku 1992 mohli odjet na soustředění do Nizozemska, čímž odstartovaly výměnné pobyty našich hráčů i funkcionářů v této zemi a naopak. Podstatnou změnu znamenal přesun korfbalu ze strojárny na RG + ZŠ ve Studentské ulici, kam jsem v roce 1993 přešel i já. Na reálce okamžitě vznikl tým dospělých, který doplnil dvě žákovská družstva a jeden dorostenecký celek. Já přitom trenérsky vedl seniory a František Švec mládež.“

Olomoucké intermezzo

„Už od konce roku 1992 jsme také navázali úzkou spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. S Tomášem Dohnalem z tamní Katedry rekreologie na Fakultě tělesné výchovy a sportu jsme vymysleli plán, při jehož naplnění by se Olomouc stala jedním z hlavních center korfbalu v republice. Dlouho to vypadalo slibně, když jsem nějakou dobu tento sport na UP vyučoval a v letech 1993 až 1995 se v hanácké metropoli konaly tři významné akce: nejprve mezinárodní turnaj, poté Evropský pohár a nakonec i korfbalové klání v rámci Letní univerziády. Bohužel slibný potenciál se z různých důvodů nepodařilo využít a korfbal z Olomouce vymizel.“

Útočiště v Prostějově

„Naopak v našem městě se korfbalu dařilo velmi dobře díky výborným podmínkám na RG a ZŠ ve Studentské ulici. Důležitý byl rovněž zájem ze strany mladých, kteří postupně přecházeli z rolí hráčů na funkcionářské posty a výrazně se zapojovali do organizování korfbalu v Prostějově. Jeho úroveň v SK Junior během let kolísala, ale několik sezon strávených v extralize je určitě skvělou vizitkou. Já až do letoška působil ve funkci předsedy oddílu, teď už klub vede jeden z těch mladých Jan Mynařík. A další – například Lucie Dohnalová, Martin Uherka či Zdeněk Snášel – se na rozvoji prostějovského korfbalu podíleli coby trenéři. Současnost už má plně v rukou nová generace a já nemám z budoucnosti žádné obavy. Mladí to dělají s nadšením a minimálně stejně dobře, jako my starší v minulosti.“

Cesta ke korfbalu

„Já hodně dlouho vrcholově hrál a později i trénoval házenou. S přibývajícími lety mi však stále víc vadila její tvrdost, navíc jsem na základě občasných společných tréninků se ženami v Kostelci objevil přednosti smíšeného sportu. Začal jsem proto hledat sportovní odvětví, v němž by obě pohlaví spolupracovala na rovnocenné úrovni pro splnění společného cíle. Objevil jsem korfbal a zjistil, že ten je v daném ohledu naprosto ideální. Strašně se mi zalíbil, vrhl jsem se do něj rovnýma nohama a zažil s ním spoustu nádherných let.“

O krásách korfbalu

„Korfbal považuji za základ pro další podobné sporty, především pro basketbal a volejbal. Mají dost společných prvků, přitom korfbal je ale v mnoha ohledech odlišný a naprosto originální. Jeho hlavními přednostmi je bezkontaktnost, možnost společného vyžití obou pohlaví a to, že jej lze hrát v podstatě kdekoliv. Stačí mít dva koše a volný plácek s rovným povrchem, obratem získáte pěkný zážitek z inteligentní a přitom nijak složité hry.“

Silné zážitky i přátelství

„Osobně nejradši vzpomínám na měsíční tréninkový pobyt v holandském Papendalu, kam jsme s kamarádem vycestovali v roce 1993. Byl to možná nejkrásnější měsíc mého života, i když šlo o fyzicky i psychicky hrozně náročný kemp. Tím víc utužoval charaktery stejně jako mezilidské vztahy, navzdory mnohonárodnostnímu složení jsme tam vytvořili soudržnou super partu. Vůbec celé mé působení v korfbalu pro mě znamenalo navázanání mnoha pevných kamarádství a přátelství s výbornými lidmi, o spoustě nezapomenutelných zážitků ani nemluvě.“