Jak prožívá Petra Kvitová svůj wimbledonský úspěch?

V minulém roce se ještě Tomáši Berdychovi zvítězit nepodařilo, fantastický úspěch ale dokonala Kvitová. Ta po příletu z Londýna spěchala právě do Prostějova, kde s velkým tenisem před šesti lety začínala a kde absolvovala svou první tiskovou konferenci na českém území coby wimbledonská šampionka.

Jak vypadal váš sobotní večer bezprostředně po vítězném finále?

Večer jsme si povídali a trošku slavili s kouči a s kamarády na domku, ale unavená jsem je opustila brzy. Nemohla jsem usnout, jak to tak bývá a v noci jsem se pořád budila.

Bylo pro vás těžší vyhrát Wimbledon nebo zvládat všechny ty věci, které přišly po něm?

Určitě bylo těžší vyhrát Wimbledon, protože kdybych ho nevyhrála, tak se žádných věcí okolo nedožiju (úsměv). Tenis je pro mě vždycky na prvním místě a vždycky tam zůstane.

V neděli vás čekala slavnostní večeře šampionů. Na tu jste se prý příliš netěšila, je to pravda?

Na večer šampionů jsem se moc netěšila, ale nakonec to byl úžasný zážitek. Myslím si, že jsme si to i s trenéry užili a zalíbilo se nám to tak, že bychom si to rádi zopakovali. Wimbledon má v sobě takové kouzlo, lidé jsou tam tak speciální, že je to opravdu těžké popsat.

Jak probíhali přípravy na takový večer?

Ženy se rády oblékají a já nejsem výjimkou. Vyzkoušela jsem si patery šaty, které byly k dispozici, páni zkoušeli smokingy, které jim moc slušely. Potom mi ještě udělali vlasy a make-up a byla jsem připravená na večeři.

Seděli jste u jednoho stolu s vítězem mužského singlu a novou světovou jedničkou Novakem Djokovičem. Stihli jste si něco říct?

Když jsme tam přišli, tak nás všechny šampiony i s týmy dali do jedné místnosti. Tam jsme s Novakem prohodili pár slov, pogratulovali si, řekli si, že jsme hráli oba dobře. Novak mi pak pověděl, že jeho trenér už dlouhou říká, že budu světová jednička. A on, že už si to prý myslí taky. Tak ho snad napodobím. (úsměv)

Stihla jste vůbec vidět něco z mužského finále? Nebo nějaké finále, ve kterém triumfovali další Češky?

Abych pravdu řekla, tak ze zápasu Djokovič – Nadal jsem viděla jen poslední set. Zrovna jsem byla u fyzioterapeutek, kde to běželo v televizi. Z našich holek jsem viděla akorát Ivetu Benešovou, ta mě objímala asi třikrát a nemohla tomu věřit. Když pak vyhrála Květa debla, tak bylo jasné, že se všichni potkáme na večeři. Bylo to hrozně dojemné, protože Květa taky vyhrála svůj první grandslam. Češky to tam pořádně rozbalili.

Loni jste do Wimbledonu pozvala své rodiče na semifinále, ve kterém jste vypadla. Letos jste pozvala až na finále. Váhala jste, jestli za vámi mají přijet?

Na finále jsem neváhala je pozvat. Váhala jsem spíš nad tím, jestli je pozvu už na to semifinále, protože loni se to nepovedlo. Ale tím rozhodně nechci říct, že jsem prohrála v semifinále kvůli tomu, že tam byli, to určitě ne, byla jsem ráda že přijeli. Já jsem letos byla šťastná, že je můžu i s mými dvěma bratry pozvat až na finále. Společně s celým zaplněným boxem v čele s trenéry a panem Černoškem mě pak hnali dopředu. Nevadilo by mi, kdybych je mohla takto pozývat na finále častěji.

Během zápasu jste působila velmi suverénně. Byl v něm ale nějaký moment, kde jste si řekla, že takhle by to teda nešlo?

Jednou jsem tam zkazila pěkně nahraný forhend křížem, to jsem si právě říkala: no nic, stalo se. Ale taky jsem si vzpomněla, že jsme se dívali na zápas Murray – Nadal, ve kterém Murray taky hrál suverénně. Až do momentu, kdy zkazil podobný forhend jako já. Takže jsem si řekla: Hlavně nebuď jako Murray. (smích) Naštěstí jsem na to brzy zapomněla a hrála dál.

V semifinále i finále jste hrála proti soupeřkám, které ze sebe vyluzují hlasité zvuky. Nevadilo vám to?

S Azarenkovou jsem hrála už čtyřikrát předtím a nikdy mi nevadilo, že takhle heká. Takže mi to nevadilo ani tentokrát. Když jste v tranzu během zápasu, tak nevnímáte soupeřku, ale jen sebe, jak hrajete. Její výkřiky mi vůbec nevadily, navíc jsem měla dobrý trénink do finále, takže ani tam mi to nedělalo problémy.

Po zápase ukazovali televizní kamery velmi dojatou Janu Novotnou, vedle které stála i Martina Navrátilová. Všimla jste si jich, nebo na to nebyl čas?

Během zápasu jsem se na ně nedívala. Ale věděla jsem, že tam jsou, protože mi říkali, že jsou pozvané. Když jsem pak držela po zápase ten talíř a viděla jsem, jak tam stojí takové legendy, tak mě to velice těšilo a byl to krásný pocit.

Uvědomujete si, že jste se ocitla v jejich společnosti jakožto wimbledonská vítězka?

Ještě ne (smích).

Na co jste se nejvíc těšila tady v České republice?

Myslím, že už jsme se všichni těšili domů po těch třech týdnech, co jsme hráli na trávě. Jako všichni, tak i já jsem se už těšila domů. Na ten klid, na to, abych chvíli nehrála tenis a mohla jsem si odpočinout. Vysloveně jsem se ale těšila na rodiče a na rodinu.

Jaký bude váš následující program?

O svátcích jsem měla volno. Ve čtvrtek mám tu čest, že mě pan prezident Klaus pozval na hrad, takže tam půjdeme spolu s panem Černoškem. Potom jsem pozvána do Karlových Varů na filmový festival. Ve čtvrtek večer mám ještě natáčení Hydeparku v České televizi. A abych nezapomněla, v pátek jedu do Fulneku, kde pozdravím tamní občany.